Publikum už ztichlo v sále, ztlumilo se osvětlení.. jestli to tak půjde dále nad takovy koncert neni. Napětí horečně stoupá, adrealin letí vzhůru. Maestro, Vendelim Kroupa začíná svou overturu. Něžně hladí houslí noty, čelo v molu si k nim plesá, basy tlumeně, snad pro ty nálady ztichleho lesa. Zvolna tonina se mění a i rytmus nenadále, pro moll už tu misto není dur je nyni králem v sále. Plechy smyčce ted přehluší, jiskry srší, přimo pálí, píštaly znějí i v duši, přiboj citů nenadálý. Nechci moll, na dur je řada ted když vláha prolíná Tě.. chci Tě mít,vždyt máš mě ráda.. všechno kolem zní ted zlatě. Orchestr v ohnivém duru, ve kterém i ohen taje letí dál, a pořád vzhuru, blížíme se branám ráje... Není sál, jen azur nebe všechno je, a nic už není, jsi jen Ty... a mám jen Tebe.. pri koncertu Prekvapení. Jsme jen my a v jednom těle a koncertu první větu orchestr nám zahrál skvele… nedáme si cigaretu ? |