jsem jen takový cvrček

prcek

a nevím co víc

ty ukážeš mi rub

řka ztratil jsem líc

mám strach že

na cestách stane se zas

co přináší čas obrázek malovaný

jako růže květ v tisících bude se skvět

nevrátíš zpět co stalo se

máš děs v hlase a

ochotně vstáváš

uši si skládáš

a nadáváš že svět není

co býval

je jako

medvídek mýval

umyje se a umyje se zas

potom zas a zas…

…zasekl se svět

v minulém čase a okolní šeď

svítí jak na Sonnestrasse

u vchodu pár holí betonových

ty že platí na každý hřích

jako studený líh ubíjí chodce,

matky a otce a dětský smích

ach Bože

takhle svět řídíš?

víc pro nás nemáš?

zabiju a pak – pak třikrát otčenáš

a jdu domů bez blesků

a hromů

jako mecenáš a ochránce stromů

neptám se tebe

neptám se sebe

neptám se nikoho kam

tahle cesta

vede

není nad buzoly směr

ukazují směru se

podřizují

a já malý prcek cvrček

stébla se chytám

a tomu všemu

 se

směju a

řeh