Lež, ta špína mezi zuby,

někde hladí, jinde hubí

s citem plenitele.

Jako krev, co ze lsti plivem,

otupí tě sedativem.

Vypadá tak směle,

až mě někdy v zádech mrazí.

To, když vaz jí pravda srazí,

pohřbíváme špínu…

Odteď jako po injekci

pálí rány

dezinfekcí

s vůní naftalínu.