Dílo #59084 |
Autor: | Aglája |
Datum publikace: | 20.08.2009 20:07 |
Počet návštěv: | 3090 |
Počet názorů: | 39 |
Hodnocení: | 15 7 |
Prolog |
Trojhraničí - Pod hladinou - Stačí jen dýchat - Barevný rej - Nebezpečí - Přece to tam nenechám! |
|
Mezi beduíny a faraóny 5. |
Další ráno mi bylo dobře. Léky zabraly a tak jsme vzali šnorchly a šli se potápět. Moře bylo klidné a nic nenasvědčovalo tomu, že pod hladinou se dějí věci. Nazuli jsme botky a sešli po dřevěném molu do vody. Přes záliv jsme viděli do Jordánska a po levé straně do Eilatu v Izraeli. Na krátkém úseku se tu sbíhaly hranice tří starobylých zemí.
Natáhli jsme si brýle na oči a ponořili se pod hladinu. Okolní svět přestal existovat a člověka překvapilo to ticho. Klid a nevšímavost, s jakou si ryby pod hladinou žijí své vlastní životy. Nestarají se o venkovní žár, ani o sucho, lidské snažení je nezajímá. Mají ve svém světě všechno, co potřebují. Kloužou a plynou, plavou a vlní svými barevnými těly do stran, zajíždějí pod korály a číhají na malé ryby. A to všechno v prostoru, kde vypínáte mnohý ze smyslů. Sluch tady nic neznamená, řeč je vám taky na nic, sahat na cokoliv se silně nedoporučuje a tak se díváte, nasáváte očima tu krásu, nic jiného vás nerozptyluje a tělo se zaměřuje jen na dýchání. Nádech… výdech… nádech… výdech. Slyšíte se dýchat a to vás uklidňuje. Žijete.
Plavali jsme kolem korálového útesu a ukazovali si pantomimou na zajímavé věci. Jeden korál střídal druhý, kulatý fialkový navazoval na keříčkovitý žlutý a na mořských řasách, co v proudu povlávaly jako vlasy mořské panny, se pásly želvy. Viděli jsme barakudu pod kamenem, jak čeká na svůj oběd, viděli jsme ježky s dvaceticentimetrovými bodlinami, zpola zasunuté do prohlubní, viděli jsme klauna očkatého, jak vyjíždí a zajíždí do sasanky, viděli jsme rybu, co měla krásné a výrazné oči a když jsem se podívala blíže, tak jsem zjistila, že jsou falešné. Ty správné byly na opačném konci. Skvělá finta, jak získat něco do žaludku. Než si rybka uvědomí, že není u toho bezpečného konce, její životní plavba skončí v útrobách mimikrové ryby. Pode mnou se objevila krásná štíhlá ryba s černým vzorkem droboučkých pomněnek na výrazně žlutém těle. Byla tak úchvatná, elegantní a nádherně se vlnila… a neměla žádné ploutve, ani se jí tělo nikde nerozšiřovalo… Ježišmarjáááá, to je had!!!
Vylítla jsem nad hladinu rychlostí, kterou opouští zátka šampus a na pokraji hysteráku. „Co se děje?“ vynořil se Tom. „Viděls ho?!“ „Koho?“ „Je tam had!!!“
Usoudili jsme, že pro dnešek to stačilo. Naše radost z toho, že tady podle ujištění delegátky nejsou medúzy, se ukázala jako dost zcestná. Medúzy? Takové miloučké potvůrky? Vždyť vlastně jen trošku štípou, no bóže. Brýle se mi stejně už začaly mlžit a mozek z intenzivní práce plic překysličovat. Nějak se mi točila hlava. Organismus byl ještě pořád trochu oslabený a cítila jsem, že je čas zaplout do bezpečí. Stáhla jsem si brýle, zachytila je o ucho a v poslední sekundě viděla svou náušnici, jak se stříbrně potápí do míst, kde ještě před chvílí byl onen žlutý ďáblík a nechává za sebou jiskřivou stopu. No nazdar… „Tome…“ „No?“ „Mně vypadla náušnice.“ „Hm… Ta nová? Ale nečekáš, že o ni budu bojovat s tím hadem, že ne?“ „Třeba už je pryč…“ Ještě jednou jsme se potopili a viděli jsme ten stříbrný kroužek viset na větvičce korálu asi dva metry pod sebou. Už kolem něj plavaly rybky a zvědavě se koukaly, co to je a jestli se to dá sežrat. Had nikde. Na třetí pokus se Tom vynořil s náušnicí v ruce, jak ten Honza z pohádky, co musel vylovit prsten z hlubokého jezera. No uznejte, že to od něj bylo statečné. Kam se hrabe Honza, tomu kolem kotníků nejezdila žlutá nebezpečná potvora.
pokračování příště...
|
|
Epilog |
|
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Aglája', 21.08.2009 09:22.
Názory čtenářů |
20.08.2009 20:37
stanislav
|
nein, Augustin a interpretace Ricoeura...
uf, ten japko je ale chytrej. a jak aplikuje, jak aplikuje, nenechá si to pro sebe. úža! |
20.08.2009 20:38
Aglája
|
Pan Japko napsal(a): jsi velmi moudrá! Se roztrénovávám. Za chvíli to zase začne. |
20.08.2009 20:42
Pan Japko
|
stanislav napsal(a): nein, Augustin a interpretace Ricoeura...
uf, ten japko je ale chytrej. a jak aplikuje, jak aplikuje, nenechá si to pro sebe. úža! miluji tě! |
20.08.2009 20:56
baucis
|
Príjemne sa mi to čítalo. Ďakujem. :)) |
20.08.2009 20:57
Aglája
|
baucis napsal(a): Príjemne sa mi to čítalo. Ďakujem. :)) s potěšením :o) |
20.08.2009 21:50
sokrates
|
úžasné, jsi čím dál lepší ... zvláště 2. odst. |
20.08.2009 22:19
Aglája
|
sokrates napsal(a): úžasné, jsi čím dál lepší ... zvláště 2. odst. :o) to je chvály. |
20.08.2009 23:58
josefk
|
fajnové |
21.08.2009 06:39
muclicka
|

jeden holoubek pečený pro pisateklu..)))) |
21.08.2009 07:53
fungus2 |
|
21.08.2009 08:11
Aglája
|
díky za holoubla i všem za příspěvky :o) |
21.08.2009 08:18
Aglája
|
teda za holuba...bože, co to poránu píšu...:o)) |
21.08.2009 10:46
patafyzik
|
fajn :) |
21.08.2009 17:42
Yfča
|
*
|
21.08.2009 22:35
Haber
|
jasné* raz som tiež našiel v mori na dne retiazku*:)*
(ešte iná spomienka, v Egypte pri šnorchlovaní zomrela moja dobrá kamarátka a významná slovenská novinárka Emília Boldišová - vždy si preto na ňu spomeniem, aj keď s týmto dielkom to nesúvisí, sorry) |
04.09.2009 12:43
Humble
|
Sluch tady nic neznamená... Slyšíte se dýchat a to vás uklidňuje.
Uklidňuje, ale nic to neznamená???
stanislav napsal(a): Závodiště: má-li běžec doběhnout na konec dráhy, musí nejdřív doběhnout do poloviny, pak do poloviny zbytku a tak dále do nekonečna; jenže konečný člověk nemůže udělat nekonečně mnoho pohybů. Achilles a želva: Nejrychlejší běžec – Achilles – nemůže nikdy předhonit želvu, která leze před ním. Neboť v okamžiku, kdy doběhne do bodu, kde byla předtím želva, želva je už malý kousek před ním, a to se stále opakuje. Šíp: Letící šíp v každém okamžiku zaujímá určitý prostor; to však znamená, že se nepohybuje. Staří Řekové halt neznali, že součet nekonečné řady může být konečný. Dneska jsme s tímhle hotovi za pár minut, pokrok prostě nezastavíš :o) |
04.09.2009 12:45
stanislav
|
humble, uklidnil si mě, že sme těm starejm řekum natrhli fráček, fakt je to pohoda... |
04.09.2009 12:48
Aglája
|
Humble napsal(a): Sluch tady nic neznamená... Slyšíte se dýchat a to vás uklidňuje.
Uklidňuje, ale nic to neznamená???
stanislav napsal(a): Závodiště: má-li běžec doběhnout na konec dráhy, musí nejdřív doběhnout do poloviny, pak do poloviny zbytku a tak dále do nekonečna; jenže konečný člověk nemůže udělat nekonečně mnoho pohybů. Achilles a želva: Nejrychlejší běžec – Achilles – nemůže nikdy předhonit želvu, která leze před ním. Neboť v okamžiku, kdy doběhne do bodu, kde byla předtím želva, želva je už malý kousek před ním, a to se stále opakuje. Šíp: Letící šíp v každém okamžiku zaujímá určitý prostor; to však znamená, že se nepohybuje. Staří Řekové halt neznali, že součet nekonečné řady může být konečný. Dneska jsme s tímhle hotovi za pár minut, pokrok prostě nezastavíš :o) Je to divné, ale to dýchání neslyšíš sluchem. To jde nějakou zvláštní vnitřní rezonancí. :o)) Možná napíšu:"vnímáte se dýchat." :o)) |
04.09.2009 13:36
stromors
|
Humble napsal(a): Sluch tady nic neznamená... Slyšíte se dýchat a to vás uklidňuje.
Uklidňuje, ale nic to neznamená???
stanislav napsal(a): Závodiště: má-li běžec doběhnout na konec dráhy, musí nejdřív doběhnout do poloviny, pak do poloviny zbytku a tak dále do nekonečna; jenže konečný člověk nemůže udělat nekonečně mnoho pohybů. Achilles a želva: Nejrychlejší běžec – Achilles – nemůže nikdy předhonit želvu, která leze před ním. Neboť v okamžiku, kdy doběhne do bodu, kde byla předtím želva, želva je už malý kousek před ním, a to se stále opakuje. Šíp: Letící šíp v každém okamžiku zaujímá určitý prostor; to však znamená, že se nepohybuje. Staří Řekové halt neznali, že součet nekonečné řady může být konečný. Dneska jsme s tímhle hotovi za pár minut, pokrok prostě nezastavíš :o) tyjo, a já to zas propásla, jako propásnu i ten konec světa asik 2012:) |
06.07.2016 18:46
Andromeda
|
gratulace k zachráněné náušnici, tohle se mě moc nedaří... |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|