Procházím se po bulváru pod slunečnou oblohou, vyhlížim si tři čtyři kroky dopředu a lidi mi přesto lezou do cesty každejch pár centimetrů. tolik jich tady tráví nedělní odpoledne, svoje životy a nebo hamburgry z toho stánku na rohu. lehnu si doprostřed náměstí na vrstvu navátého listí, obličejem ke slunci, poslouchali jste už někdy svojí duši? je to možná to nejlepší co můžeme v uprostřed týhle zmatený módní přehlídky udělat.
hm, tento kousek ve mně vyvolává stejné pocity jako u tvé básně, kterou jsem četla, jsou tu momenty, které se mi líbí, a pak tam vrazíš (něco) co mě zabrzdí, ale rozhodně je to zajímavé...