,,No úžasnej seš - žasneš. Zhasneš." Nes si suchou slámu do hlavy a podpal
pro nápad
pro ženu
nakonec i pro sebe
až umřeš
úžasnej seš -
žasneš.
Podpal si svět a hoď o zeď
Fénixem a tím, co z něho zbylo.
Nepřiletí. Až umřeš, zroď se
a nech svou špínou pokálet zem. Tak jako všichni, nech se zmást a
zkrvavit den,
až usneš nebudou se ptát: ,,Kým jsi to byl? Byls´ ty?"
Až usínáš, sen se ti zdá modrý -
stesk po dni. Noc se otevírá, brána hřmí.
Ticho před bouří. ,,Seš úžasnej-
Zhasni. A pojď spát."
I tady, tady i hovno je člověkem, člověk hovnem.
I tady, tady i člověk je Bohem, když Bůh je člověkem.
Stín oknem vraky aut rezivá ozvěna v posteli cítíš na trní budí ráno
v
ostrý sníh.
Další rudý den. ,,Miláčku uvař a dej mi nohy do nebe. Zítra možná,
možná vstanu a ty budeš mít čas na to žít." |