Mluví se dovnitř

A jako pronikavý hvizd

                   neurčitý a nelidský skřek v prostoru

                                  zahaleném do průzračného roucha

                                                   tříhodinový dutý úder do žeber

                                                                  otřásá timhle neotřesným domem

                                                                                 v podvečer před zatměním oblohy

                                                                                                    kdy ticho šimrá po kůži

z

e

p

t

e

j

s

e

p

r

o

č

v posteli nehybně se šíří domněnky

               co je to smrt?

                            nevím, protože nevím co je život

                                            snad cesty Podkarpatským obloukem

                                                             zmačkané dopisy

                                                                              nevědomost a bohatství

                                                                                                   co je to život?

v

y

t

e

č

k

o

v

a

n

á

h

á

d

a

n

k

a

musel bych zalepit veškerá zrcadla

                  smýt ze stěn pozůstatky síry

                                vystavit odumřelou tvář všem moralistům doby

                                               zamilovat si novou epopej

                                                               (podlehnout svodům naivismu)

                                                                                psát propagační slogany

                                                                                                upevnit víru v Nikoho?

a

v

nic

?