Prolog |
Jak moc tu jde ještě o poezii!!! |
|
Co se nehodí na LiTerru!!! |
Drazí a milí obyvatelé LiTerry,
již dlouhou dobu se zaujetím sleduji dění na vašem literárním serveru, jenž jako jednu ze svých pritorit (alespoň tak to naznačuje název jedné z rubrik) staví uměleckou úroveň prezentovaných textů. Bohužel jsem však nabyl dojmu, že tomu tak zdaleka není. Dokonce, že pojetí poezie je v mnohých případech bližší grafomanství než tvorbě, která by měla umělecké ambice. Proto jsem se odhodlal využít vás jakožto probandy mého výzkumu o reflexi starší poezie.
Musím se zvláštním pocitem konstatovat, že jsem prožil nepříjemné zklamání. Je myslím si nepopiratelné tvrzení, že i přes změnu nastavení recipientů (ať již tím nastavením myslíme jejich normy a od nich odvislé hodnotící soudy, kulturní encyklopedii, všeobecně vymezený pojem umění, aj.), se klasická literární díla vyznačují časově konstantní úrovní estetické a umělecké hodnoty. Proto je s podivem, jak pod vaším kritickým pohledem pohořel jeden z nejvýznamnějších anglických romantických básníků Percy Bysshe Shelley, považovaný za autora nejlepších lyrických básní psaných v anglickém jazyce. Vašemu soudu zde byl předložen úryvek Shelleyho lyrického opusu Epipsychidion. (musím zdůraznit, že v básni stojící jako samostatný prvek struktury, tudíž není možno ho chápat jako vytržený z kontextu) Jednalo se o jediný český překlad této básně od A. Klášterského, jenž se v maximální míře snaží dodržet jazyková specifika anglického originálu. Epipsychidion je považován za nejlepší Shelleyho lyrickou báseň a označován jako "velepíseň lásky". Je proto smutné číst vaše reakce hovořící o "špatném díle, obrozeneckém křiku a banalitě, přednášení před nemocnicí, aj." Nejvíce šokujícím faktem však je zařazení do soutěže "Co nepatří LiTerru". Pakliže by sem nepatřil klasik světové poezie, je nasnadě ptát se: "Kdo jiný?" Doufám, že nejen vaše soutěž, ale i můj, přiznávám ne příliš ohleduplný experiment, vás povede k zamyšlení nejen nad tím, co na LiTerru patří, či nikoli, ale i nad úrovní vaší umělecké recepce a především nad kvalitou a relevancí vašich soudů. Loučím se s vámi prologem z Shelleyho Epipsychidionu, jenž jakoby již ve své době počítal se soudy podobnými vašim.
Má písni, strach mám, že těch najdeš málo, kdo pojmou správně smysl veršů tvých, když taková je těžká tvoje látka; leč kdyby osud nešťatný tě stih´ a přiveď k nízkým (lehko by se stalo), kdož nic, co v tobě, nepochopí zkrátka, utěš se, prosím, písni moje sladká, mé blaho poslední! Rci: Tupců pár! a vyzvi je, ať doznají tvůj čár.
P.B. Shelley, Epipsychidion. J. Otto, Praha, 1931. Přeložil Antonín Klášterský |
|
Epilog |
|
Počet úprav: 3, naposledy upravil(a) 'Výminkář', 04.09.2007 01:49.
Názory čtenářů |
04.09.2007 13:19
Diotima
|
hovno s Kájou, Kájovo hovno a Kája = literra, dobrá dekadence! :-D |
04.09.2007 13:28
Výminkář
|
Diotima napsal(a): viz komentář u popa Domnívám se, že existuje skupina témat a motivů, které jsou mýtické, prostupují literaturou od počátků a nevyhnutelně v ní budou v obměnách vždy (a motiv nenaplněné lásky a touhy mezi ně definitivně patří), neboť jsou inherentně lidské bez ohledu na jeho kulturní nebo vývojovou pozici. Takže nevím jestli je báseň tak neaktuální. |
04.09.2007 13:40
termit
|
hrabáč kapský napsal(a): Já patřím na Literru.
I když na můj vkus je tu moc málo termitů. To máš tak: my se schováváme, neb se tě trochu bojíme. |
04.09.2007 13:43
Výminkář
|
Natasha napsal(a): ...Daný experiment ovšem v žádném případě nevypovídá o úrovni LiTerry.
Maximálně vypovídá o limitech vzdělání některých autorů (například tedy mých, neb jsem nepoznala originál). Ostatně, nebylo nutné sahat k překladům - slabé básně sepsali mnozí čeští velikáni a bylo nás tedy možno pranýřovat daleko trefněji jimi. V tomto případě, jak jsem již včera podotkl ABDUL-AHovi, nejde o to, jestli jste báseň považovali za dobrou, či nikoli. Podstata tkví v tom, jaké argumenty jste proti danému vznesli a jak jste ohodnotili to, co zde nazýváte uměleckou úrovní díla. Specifický umělecký význam se konstituuje skrze chápání textu v celkové strukuře daného um. druhu, resp. celkové struktuře umění vůbec. (srv. K Chvatík, Strukturální estetika). Zde se tedy ukázal fakt, že většina kritických soudů na liteře jsou spíše projevy osobních sympatií k určitým poetikám, než-li soudy o umělecké úrovni textů. |
04.09.2007 13:46
Výminkář
|
Pro: _-.-_
Klasik zde byl zmíněn jako synekdocha pro hodnoty. |
04.09.2007 13:46
_-.-_
|
poněkud zevšeobecňuješ |
04.09.2007 13:46
Diotima
|
Je to jistě věc názoru a věc generační. Starou poezii si současný mladší a mladý člověk přečte ze zvídavosti, co se v dané době psalo, hledá zajímavé myšlenky, slovní spojení. Ale ne vše zůstane jako celek aktuální a čtivé (jako např. ale zůstávají aktuální a oslovující např. Shakespearovy hry, antické tragédie, úsporná poezie Emily Dickinson aj.). Je to ale také spíš jako s hudbou - dnes si poslechnu rock, zítra budu mít chuť poslechnout si jazz, další den mám náladu na hudbu klasickou .. v poezii ale nejraději a nejčastěji čtu současné, nesentimentální, nepatetické, otevřené, často drsně a nekompromisně, ač sebezraňujícně se vyjadřující autory, protože odrážejí i mé pocity z mého vlastního života v současném světě, jsou mi pocitově nejbližší, ač formou je to, co píšou, velmi různorodé. |
04.09.2007 13:52
Dort
|
Dobrá pwnáž, dík :) |
04.09.2007 13:57
Výminkář
|
Pro: Diotima
Nemusí se mi líbit Peter Breugel nebo Federico Garcia Lorca, ale budu-li k své recepci přistupovat zodpovědně, neoznačím je za něco, co postrádá kvality. |
04.09.2007 13:59
Výminkář
|
Výminkář napsal(a): Pro: _-.-_
Klasik zde byl zmíněn jako synekdocha pro hodnoty. A hodnoty sem doufám patří... |
04.09.2007 14:00
karel_letoun
|
Tak. Hlavně k tomu všemu přistupujte zodpovědně.
Jdu se vysrat. |
04.09.2007 14:03
Natasha
|
Výminkáři: Role LiTerry není odborná, ale společenská, což je jasné každému, kdo zde stráví aspoň týden a sleduje způsob, jakým lidé na sebe navzájem reagují. Pravděpodobně nikdo by se tu nedefinoval jako kritik par excellence či teoretik umění.
Z mého poledu jsi tedy nahlédl něco zcela samozřejmého a argumentovat Chvatíkem je naopak mimo.
Navíc sama uveřejňovaná díla v cca polovině případů nemají umělecké ambice, jejich cílem je spíš bavit, upozornit na něco, provokovat, případně řešit osobní shody/neshody.
Takové už literární servery jsou. Polemizovat s tím je snad možné, ale vcelku bezvýsledné. |
04.09.2007 14:04
hrabáč kapský
|
termit napsal(a): hrabáč kapský napsal(a): Já patřím na Literru.
I když na můj vkus je tu moc málo termitů. To máš tak: my se schováváme, neb se tě trochu bojíme. Já už jsem dnes jedl.
Otázkou je, jak to bude zítra a ve všech dalších následujících dnech. |
04.09.2007 14:05
Shammann
|
Natasha napsal(a): Výminkáři: Role LiTerry není odborná, ale společenská, což je jasné každému, kdo zde stráví aspoň týden a sleduje způsob, jakým lidé na sebe navzájem reagují. Pravděpodobně nikdo by se tu nedefinoval jako kritik par excellence či teoretik umění.
Z mého poledu jsi tedy nahlédl něco zcela samozřejmého a argumentovat Chvatíkem je naopak mimo.
Navíc sama uveřejňovaná díla v cca polovině případů nemají umělecké ambice, jejich cílem je spíš bavit, upozornit na něco, provokovat, případně řešit osobní shody/neshody.
Takové už literární servery jsou. Polemizovat s tím je snad možné, ale vcelku bezvýsledné. To je mi tě líto Natasho, že takto nazíráš na věci vezdejší... |
04.09.2007 14:10
Natasha
|
Proč líto, Shammanne? Snad jsem ještě měla dodat, že na takové roli literárních serverů nevidím nic špatného. Když se lidé seznámí, pobaví, sdělí si své radosti a trápení, zajdou pak na pivo, poznají se, spřátelí se...na tom přece není nic k lítosti. To je docela důležitá věc. |
04.09.2007 14:13
Výminkář
|
Natasha napsal(a): Výminkáři: Role LiTerry není odborná, ale společenská, což je jasné každému, kdo zde stráví aspoň týden a sleduje způsob, jakým lidé na sebe navzájem reagují. Pravděpodobně nikdo by se tu nedefinoval jako kritik par excellence či teoretik umění.
Z mého poledu jsi tedy nahlédl něco zcela samozřejmého a argumentovat Chvatíkem je naopak mimo.
Navíc sama uveřejňovaná díla v cca polovině případů nemají umělecké ambice, jejich cílem je spíš bavit, upozornit na něco, provokovat, případně řešit osobní shody/neshody.
Takové už literární servery jsou. Polemizovat s tím je snad možné, ale vcelku bezvýsledné. Je-li tu rubrika tvorba, která v podtitulu nese zmínku o umělecké úrovni, je snad nasnadě přemýšlet o tom, co umělecká úrověň je. A na to jak takovou uměleckou úroveň (resp. umělecké význami, které jsou základem soudu o um. úrovni) vytváříme právě Chvatík, jako jeden z mnoha, odpovídá. A jestli je bezvýsledné vymezovat um. hodnotu, pak je bezvýsledné též vaše hodnocení děl, jelikož není ničím jiným, než prezentací vašich představ o um. hodnotě. |
04.09.2007 14:28
Natasha
|
Nedomnívám se, Výminkáři, že by estetika coby disciplína byla prosta sporů o uměleckou hodnotu. Stejně tak i principy umělecké kritiky subjektu podléhají. Přirozeně, člověk s adekvátním vzděláním dokáže podpořit svůj názor patřičnými znalostmi, aby jej tím učinil závažnějším, dokáže také nahlédnout věc v kontextu.
Na poslední větu reagovat nebudu, neboť je demagogickým posunem toho, co jsem napsala.
Pouze podotknu, že je třeba vědět, že prosté "líbí" se zde u autora často setká s větším ohlasem než sebepropracovanější analýza (což jsem právě vysvětlila v předchozím příspěvku - a říkám to z pozice člověka, který se na to "líbí" ve většině případů neomezuje). Neboť lidé nepotřebují obstát před estetickými kategoriemi. Lidé potřebují soucit a pochopení.
|
04.09.2007 14:32
Dort
|
Výminkář napsal(a): A jestli je bezvýsledné vymezovat um. hodnotu, pak je bezvýsledné též vaše hodnocení děl, jelikož není ničím jiným, než prezentací vašich představ o um. hodnotě. Nepíšeš ty náhodou sem tam na wikipedii? Tam takhle plácaj z prdu kuličku každou chvíli...
Líbí se mi pokus, který jsi tu provedl, přijde mi vtipný a osvěžující, ale myslím, že ho tady teď každým dalším příspěvkem zbytečně rozmělňuješ a kazíš dojem. |
04.09.2007 14:39
Pomerančová
|
Výminkář napsal(a):
Domnívám se, že existuje skupina témat a motivů, které jsou mýtické, prostupují literaturou od počátků a nevyhnutelně v ní budou v obměnách vždy (a motiv nenaplněné lásky a touhy mezi ně definitivně patří), neboť jsou inherentně lidské bez ohledu na jeho kulturní nebo vývojovou pozici. Takže nevím jestli je báseň tak neaktuální.
Domnívám se, že báseň netvoří jen téma, motiv, ale i způsob jejich uchopení a prezentace.
Nenaplněnou lásku můžeš zpracovat nespočetně způsoby - od stylu Železného harlequinek po báseň v c++ jazyku.
Klášterní zeď do současné doby příliš nezapadá a jako symbol myslím nese mnohem méně významů než v době napsání básně. |
04.09.2007 14:42
Výminkář
|
Natasha napsal(a): Nedomnívám se, Výminkáři, že by estetika coby disciplína byla prosta sporů o uměleckou hodnotu. Stejně tak i principy umělecké kritiky subjektu podléhají. Přirozeně, člověk s adekvátním vzděláním dokáže podpořit svůj názor patřičnými znalostmi, aby jej tím učinil závažnějším, dokáže také nahlédnout věc v kontextu.
Na poslední větu reagovat nebudu, neboť je demagogickým posunem toho, co jsem napsala.
Pouze podotknu, že je třeba vědět, že prosté "líbí" se zde u autora často setká s větším ohlasem než sebepropracovanější analýza (což jsem právě vysvětlila v předchozím příspěvku - a říkám to z pozice člověka, který se na to "líbí" ve většině případů neomezuje). Neboť lidé nepotřebují obstát před estetickými kategoriemi. Lidé potřebují soucit a pochopení. Nedomnívám se, že bych se vyjádřil ve smyslu um. hodnoty jakožto jednoznačně vymezeného pojmu. Uvedl jsem jen jedno z možných řešení tohoto problému, které silně koresponduje se zde probíranou situací. Vztah subjektu k jeho kritickému názoru jsem nikde nepopřel, avšak možná narážíš na můj názor, že by kritické hodnocení mělo směřovat k obecné platnosti. A i když to neustále zdůrazňuji, stále ještě jsi asi nepochopila, že má kritika nesměřuje k hodnocení na ose líbí/nelíbí, ale právě k povrchním analýzám, kterých se tu najde bezpočet. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|