moje chladné oko nespoutaného diváka

toulá se nad krajem, kde na časy se nesmráká

a duha za duhou kmitá

poháněná větrem z křídel barevných papoušků ara

nad vodopády tůň je zvyklá

na hluk padající vody – odkud? kam? –z moc –do mála

sypání pozlátek z obalů čokolád, sladká hořkost navlhlého vzduchu

to a možná ještě víc dráždí moje oči znavené

v zemi fléten a živých drozdů v denním tichém ruchu

tisknou se sněžné stopy bělavé

a za zdí tluče srdce mé

stromy porostlé mechem kymácí se po ranách od čirých skel

levá – pravá, padá – šedá, žluté listí na mech zlatý

láska slepá neví kam, ale radí, kam jíti (slzet) měl

(zlatý déšť odnesený s barevnými papoušky)