Drobím kousky poznámek

       na rovný arch ubrousku,

co po vůni mořských snů

doufá v marný dodatek.

„Až příjde, ať zazvoní mi u dveří.“

Klopím víko truhly – zavírám poklady

ty ubrousky, jenž mi jako peří

vpluly lechtivě a slastně do nálady.

Otevře pesimistům dveře.

Co, když bude sněžit?

No, co tak budou fleky na zástěře

a na Havaji budou zase pěnit,

že máme ubrousky a nedáme je.

Říkám, že u nás sněží a u nich leje.

Provoň sklepy,

     someliér načne novou láhev vína

již před lety

       zralou na smočení trpělivého jazyka.