A Ty,
s tou Tvojí neopakovatelnou lehkostí,
napsala jsi,
nakresli mi beránka...

A tato tři krásná slova,
pro mi,
znamenala vše cos chtěla,
těmi slovy říci...

A jindy,
volalas mi,
padá moje hvězda,
smím si něco přát?
...jen povídej, lásko...

Za těmi zdmi mýho světa,
našla sis svůj průplav,
...řeka...

...neumím moc plavat...

...vždyť víš... 

Na rozhraní hloubky v túji,
konec řeky v nedohlednu,
šel jsem zvolna, zvolna ke dnu,
a co teď jen mohu...

Srdce chtělo křičet,
kopat,
oči vytřeštěné do samoty v té hloubce,
na dně,
mezi milióny střípků dávno usazeného zlata,
cítil jsem studený chlad nehybného světa.

...a nyní...