Až mě zítra ráno v pět k pípě postaví, ještě si naposled dám pivo na zdraví, dám sbohem kolchozu na kraji naší dědiny, mám jater cirhózu a v háji ledviny. Až zítra ráno v pět přijde pro mne smrt, řeknu jí, ať jde zpět, nedělá nade mnou škrt, vím, nezdravě jsem žil a ještě pár piv vypiju, v putyce rád jsem byl a u pípy dožiju. Až zítra ráno v pět poslední dám cent, škoda bude těch let, kdy byl jsem abstinent. Ještě baru zamávám a potom líto přijde mi, že tě, sklenko, nechávám samotnou tady na zemi. Až zítra ráno v pět zas mě budeš bít a budeš vyvádět, že nepřestal jsem pít, tak vezmi ferneta a smutek v sobě skryj, od zimy do léta do sebe sklenky lij. Na mne nezapomeň a pij! |