Až mě zítra ráno v pět k pípě postaví,
ještě si naposled dám pivo na zdraví,
dám sbohem kolchozu na kraji naší dědiny,
mám jater cirhózu a v háji ledviny.

Až zítra ráno v pět přijde pro mne smrt,
řeknu jí, ať jde zpět, nedělá nade mnou škrt,
vím, nezdravě jsem žil a ještě pár piv vypiju,
v putyce rád jsem byl a u pípy dožiju.

Až zítra ráno v pět poslední dám cent,
škoda bude těch let, kdy byl jsem abstinent.
Ještě baru zamávám a potom líto přijde mi,
že tě, sklenko, nechávám samotnou tady na zemi.

Až zítra ráno v pět zas mě budeš bít
a budeš vyvádět, že nepřestal jsem pít,
tak vezmi ferneta a smutek v sobě skryj,
od zimy do léta do sebe sklenky lij.
Na mne nezapomeň a pij!