Zážeh Oblaky nad paneláky oblékají oblohu a těžko zaplouvají za střechy tak rychle jak bych si přál aby odkryly modrý horizont
Jdu městem Hledat kouska citu ve zkumavce propadliště dějin A plány do budoucna zas zpívají své sladké halali. Až se zatmí obzor pod parfémy slečen kráčících přes přechod kulhající rudokožci rozepnou své hrudníky aby vyložili zbytky trumfů k nohám srdcové královny Kostičky v mozaice starých ulic se slijí v souvislý terén Sotva někdo ví, kdo z pošetilců dojde svým pejorativním čoudem svinsky performovaného ohně lásky do klidné části oceánu Sotva někdo zmapuje úspěchy a neúspěchy jejich snažení, které již v zárodku pozbývá snad i živočišné logiky: Věří, aniž by cítili protože se bojí, když cítí Hezká? Brakické breky zdobí chvost tvého culíku kometa se kolébá k jiným slunečním soustavám aniž by musela to je zkrátka náhodnost
Kloktnout tři deci rumu a poznat stejně jako zbrojnoši dalekých plaveb že vesmír je nekonečný a nekonečně dlouho mluvit (Netečnost dost svádí k uchlastání) Nespavost znamená destrukci duše která v sobě k mému štěstí nenechává dlouho šlápoty času vtisklé zlou botou Věřím tedy v brzký příchod jara Řekni, že rezavé slasti našeho soukolí jednou promažou zážitky nadprůměrných výdechů Ale ty se chceš jenom ptát jestli jsi stále tak hezká Vymanění Pseudo-idilická duše odvádí Aristotelovo myšlení kamsi na východ Když kalichy leknínů vyschnou zespoda z vod se vyvalí táhlý bublinový vzdech Rozpustné krápníky mého životního pulzu začínají téct k zemi a horní a dolní stěnu jeskyně uvedou ve věčné splynutí Je ale těžké opravit sudy z vinných sklípků |