Bílá sova na vysoké borovici dřímá
Nesejde na tom odkdy ji Popelku znám
Chodil jsem ke kmenům, hladíval kůru
několik bělavých per v chlebníku mám

(ref)
Ležím a dívám se bezvládně do nebe
Tužeb tolik a času tak málo
Vedle mne jen lůžko z čediče,
na ní mokrý popel si sní
Na dlani spí mi ztrápený motýl
Za řekou umírá strom
Oči má Sněhurka přivřené
v mlhavé stopě dní

Za řekou už usnul
i poslední strom
teď do jara neprubudí ho
ani kostelní zvon

Se strachem tančím své tango dojatě
stesk coby dirigent orchestru pohřbených těl
hosté  bujaří zapíjí žal sněhem a tmou
netuší že nástrojem hudebním dneska je kvér

(ref)
Ležím a dívám se bezvládně do nebe
Tužeb tolik a času tak málo
Na sobě větve v posteli z čediče,
na nich mokrý popel zpívá a sní
Na dlani probudil se ztrápený motýl
Za řekou umírá strom
Ústa má Sněhurka zamčena
v mlhavé stopě dní

Za řekou už usnul
i poslední strom
a do jara za nic na světě neprubudí ho
ani kostelní zvon

Nedávno tomu co listí v zámeckých parcích
srovnali do kopek hráběmi starci a vdovy
Proč tulák vítr do kraje zase ho rozfoukal?
Půjdu znovu optat se té bílé sovy

(ref)
Ležím a dívám se bezvládně do nebe
Tužeb tolik a času moc nezbývá
Vedle mne jen  postel z čediče,
na ní mokrý popel  pláče a sní
Na dlani usnul mi churavý motýl
Za řekou umírá strom
Dlaně má Sněhurka sevřeny
v mlhavé stopě dní

Za řekou zasnil se
už poslední strom
a až do jara nevzbudí ho
ani kostelní zvon...