všechny sny jež sis prosnila s hotelovým prostěradlem

jsem Ti napsal já

a šňůru s prádlem

tu zapomněla sametová opona

když šla s ránem dolů

nechávajíce Ti na polštáři šaty z karmínových molů

co stejně uletěli                                                zítra proto zkusím včely

"Prosím..?!"

"Jak se vám líbil?"

"Kdo volá?"

"Jak se vám líbil?"

"Kdo?"

"Váš sen."

„Jak víte že se mi něco zdálo?“

„Já se ptal první.“

„No líbil se mi.“

„A co se vám nejvíc líbilo?“

„No, velká okna na nádvoří věže.“

„Myslel jsem si to.“

„Prosím?“

„Myslel jsem si, že se vám budou líbit.“

„Co tím chcete říct?“

„A co to jezero, nemělo mít světlejší barvu?“

„Mě ta modrá připa- Počkat, jak můžete vědět že-!“

„Nechtělo to kapku světlejší odstín?“

„Nevybavuju si to.“

„Opravdu? To znamená že to nebylo dostatečně působivé. Takže příště světlejší modř.“

„Jak se jmenujete?“

„Dobrou noc.“

„Neodpověděl jste.“

„Neslíbil jsem to.Dobrou noc.“

„Dobrou noc.“

jak slova do řádku

     dle prastarých pořádků       srovnám její představy

           aby půlnoční zástavy mohly zavlát     v krajině nevědomí

                jak dar zraku nevidomým        přesunu jezero do pouště

                     až jednou slečna nebude chtít opouštět       snění

                         ač posel neuroticon koně zpění

                           přijede příliš pozdě

                              i přes krev tekoucí z nozder

                                 spadla slečna jak květ do herbáře

                                      do sítí pana mistrsnáře

                                      na káře čerstvé vědomí

                                         -dvacet zlatých za unci-

                                          natahuje city ke slunci