Prolog |
|
omílaná kartónovka |
uplynulo devětsedevadesátdevět nocí ocejchovala jsem nás jako Já a Ty a s hořkopádným klidem složila všechny tvé pohledy za mé levé rameno rekvizitáři do krabice pro jiný snílky...
neměli jsme jedinou společnou fotku ani jednu co bych mohla roztrhnout a poslat tu smutnou vlaštovku s tvým vyumělkovaným úsměvem herce na konci křídla směrem ke koši
a mohla bych tě žalovat za piercingy v srdečních síních jenže teď ne, já mám talent na bolest tak jsem si je všechny vyrvala ty studený okovy po tobě řízl jsi nás oba tenkou nití a jen já umim šít
sebrala jsem všechny podprsenky cos mi kdy svlíkl zhrozila se nad tím závratným počtem nad absencí háčků, mašliček a všech urvaných smutných medvědích očí jak jsme je v posteli otáčeli styděli se za zmoklý vlasy a nevysvlíknutelnou nahotu
uplynulo devětsetdevádesátdevět nocí a já přišla na to že mě nedovedeš rozplakat nedovedeš mě rozesmát a nedokážeš mě přinutit cítit vrátím ti všechny podprsenky co zažily tvý rozepínání vyfotím tě tajně ze směru pravýho ramene až budeš koukat za mý levý ocejchuju tě jako vlaštovku a v černý krabici tě předám sobě samé jednoho dne kdysi včera...
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Rybi', 27.11.2005 17:31.
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|