sponky utrhnutý z vlasů s pramínky vzpomínek to přece dokážeš křičí tvý alterego balíš si stan a pár svejch švestek co ještě nestačily zplesnivět (holka co ty seš to za hospodyňku) a pyžamo do spacáku nevoní
stejně si ho vezmeš s sebou a neříkej že ne
tak si nafoukni igelitovej hrad a zavři se do nejvyšší věže třeba tě někdo někdy vysvobodí
|