Dílo #4522
Autor:Humble
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:23.03.2004 11:49
Počet návštěv:11479
Počet názorů:69
Hodnocení:19 1
Patří do archívu:<Soukromý> Výlov: Výlov/Próza

Prolog
Vý šijete v lihově demagogickém zřícení šizeném výstředním výborem polibdíra...
(Z dopisu Japonky Šimako československému pionýru)
Budování lepších včerejšků
(pár vzpomínek z dětsví)

Tlemoun

Nízké čelo, prořídlé vlasy, otřesné vyjadřování. Informuje vážené televizní diváky o nových úskocích amerického imperialismu a jeho nástroje - Severoatlantického paktu. Je mi z něj na blití, vím, že lže, vadí mi ty pokřivené grimasy. V duchu si říkám: „Proč ta Amerika jednou neudělá něco hezkého, vstřícného; kdyby jim udělala radost, tohohle člověka aspoň na chvilku vypnou!“

P.S. Na dnešních TV obrazovkách mi bolestně chybí přestávka s koťátky a Jiří Jambor.

Profesionalita

Výdobytkem socialismu byla jistota zaměstnání. Snad i díky ní docházelo k minimální fluktuaci pracovních sil - dělník se vyučil, nastoupil k soustruhu, a odešel od něj rovnou do penze. Výsledkem byla zcela nedostižná profesionalita. Pokud jsem například v obchodě zakoupil dárek (bonboniéra, autíčko na ovládání, láhev...) a požádal o zabalení, prodavačka několika pohyby během pár sekund z čehokoli vytvořila úhledný balíček - zcela bez použití lepidla či provázku. Ani důkladným zpětným inženýrstvím se mi nikdy nepodařilo zjistit, jak se takováhle věc dělá. Paradoxní na tom je, že tyhle ukrutné profesionálky většinu pracovní doby trávily otráveným opakováním slova „NEMÁME!“
Dnešní prodavačky většinou tvoří opačný extrém - naprosté amatérky, které se příjemně usmívají. :o)

P.S. Přišel jsem do obchodu a zeptal se: „Dobrý den, nemáte...“ - „Nemáme,“ byl jsem přerušen uprostřed věty. Ani mě nenechali doříct „...takové ty malé bonbóny.“

Plánovaná ekonomika

„Výrobou i spotřebou oceli na jednoho obyvatele jsme se dostali na první místo na světě.“ Cesta na chatu, auto zastavuje oplácačkovaný příslušník Veřejné bezpečnosti. Výsledkem kontroly je napomenutí za špinavou espézetku a pokuta za prasklý výfuk. Oba - esenbák i řidič - vědí, že výfuky nejsou k sehnání, řidič už dva měsíce marně obchází všechny Mototechny. Napadá mě, kolik výfuků by se dalo vyrobit místo jednoho tanku...

P.S. Spolužák dostal pětku za slohovou práci, ve které napsal: „Pětiletku splníme, i kdyby to mělo trvat sto let!“

Družba

K dobrým mravům patřilo dopisovat si se sovětským pionýrem. I já tomuto trendu podlehl, leč naše korespondence neměla dlouhého trvání. Asi ve třetím dopise mi „můj“ pionýr naznačil, že sbírá fotografie zpěváků (myslím, že v této souvislosti padlo jméno Karla Gotta), žvýkačky a flamastěri. Ve slovníku jsem toto záhadné slovo nenašel, ani ruštinářka si nevěděla rady. Odepsal jsem tedy, že bohužel nevím, co to jsou flamastěri, a žádal jazykovou osvětu. Můj pionýr se již více neozval.
Až po letech jsem se dozvěděl, že flamastěri jsou fixy.

P.S. Družebním podnikem naší devítiletky byly České loděnice. Jak nám bylo vysvětleno, tato družba byla výhodná pro obě strany. Škola mohla organizovat levné lyžařské zájezdy v jejich rekreačním středisku a my jsme jim za to dvakrát ročně odzpívali pásmo budovatelských písní.

Cestování

Možnosti zahraniční turistiky byly krajně omezené. Za mých časů bylo volně přístupné pouze Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a NDR, do ostatních států bylo třeba mít pozvání (SSSR, Polsko), nebo absolvovat strastiplnou kalvárii Žádost o výjezdní doložku - Žádost o devizový příslib atd. s mizivou nadějí na úspěch. Na druhou stranu se daly vymyslet neuvěřitelné kousky. Jistí dva kolegové podepsali ve svém podniku socialistický závazek, že jejich závodní organizace SSM daruje kubánským soudruhům dvě potápěčské soupravy. A skutečně - z podnikových prostředků byly soupravy zakoupeny a oba odjeli služebně na Kubu, kde se čtrnáct dní potápěli. Poté soupravy předali kubánským soudruhům a vrátili se domů.

P.S. Socialistický svaz mládeže svého času zorganizoval poznávací autobusový zájezd „Po stopách Lenina“. Cílem byla místa, kde Vladimír Iljič strávil nějakou část života - Kazaň, Samara, Petrohrad, Finsko... Domů se vrátil pouze řidič a průvodce.

Epilog

Zkusit se má všechno. Cestování ve vlečňáku bohužel patří k mým nesplněným dětským přáním.

Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Humble', 23.03.2004 11:51.

Názory čtenářů
23.03.2004 18:30
Humble
Televizní přestávky měly něco do sebe :o)
23.03.2004 18:57
Seregil
No... pamatuješ mnoho... já teda jen to, že jako jiskra jsem toužil býti pionýrem... a byl jsem tím budovatelstvím unešený... teď s úsměvem jen vzpomínám... jaký jsem byl tehdy naivní dítě...
23.03.2004 19:04
Humble
Já do pionýra dost dlouho nemohl, jelikož spolužák - syn nějakého tajemníka KSČ - rozhodl, že toho nejsem hodem (a vedoucí ani učitelé už do toho nekecali).
23.03.2004 20:45
stanislav
pavsone, tvá eva kotvová bylo nejlepší představení, který jsem kdy v životě viděl...
asi to už nejde překonat!
23.03.2004 20:46
Pavla
:) škoda, že jsem na tě tak mláda a na tyto věci nevzpomínáme vu objetí spólu :´´´(
24.03.2004 07:21
josefk
dětství, kde seš?
:-)))
24.03.2004 12:46
Humble
Pavla: Buď ráda, ono nebylo zas až tak moc o co stát :o)
josefk: Kde? To se zdráhám napsat, bych nebyl vulgární :o)
stanislav: Jak vidno, přišel jsem o hluboký kulturněumělecký zážitek :o)
24.03.2004 12:55
Cekanka_ucekana
Já teda myslim, že dneska jsou v obchodech naprosté amatérky, který se tvářej otráveně :-))))) mimochodem, umim balit vejce do papírových pytlíků a zručně z nich tvořit košíčky s ouškem. Díky této zručnosti mě zaměstnali jako baličku vajec v samoobsluze. Vydržela jsem to tři dny.
Ale zato se mi podařilo jet na dvanáctidenní zájezd Moskva-Leningrad-Kyjev, z čehož jsme šest dní trávili ve vlaku, z čehož jsem byla nadšená, neboť jsem dlouhé cesty vlakem milovala. Zájezd stál tři stovky, byl to vlak Družby a jsem fakt ráda, že jsem viděla Lenina. Aurora byla v opravně a Petrodvorec byl daleko od Leningradu, takže jsme ho neviděli. Na Ermitáž jsme měli dvě hodiny. Opuli jsme se až na zpáteční cestě, neboť byla prohibice. A bylo to skvělý :-)))

A Hample, tohle je taky skvělý, moc se ti to povedlo, chválim, klanim se a nadšeně tleskám. :-)
24.03.2004 13:20
Humble
Aurora byla v opravně :o)))
24.03.2004 13:33
Diotima
Má dcera jede na zájezd "Po stopách psa baskerwillského" - snad jí to dá
víc než by byl býval zájezd po stopách Vladi....Aurora v opravně a nesplněný sen jet vlečňákem....:-))))))))))))))))) je to za námi***
24.03.2004 13:44
Cekanka_ucekana
No to neni k smíchu, já ji chtěla vidět! Aspoň jsme se dvě noci škrábali na otevírající se mosty, což byl taky zážitek :-)))))
24.03.2004 14:55
Jeff Logos
Čekanko učekaná, není nemravné udělat z Humbleho Hampla?
24.03.2004 15:04
Humble
Jeff: Jsou i lidi, kteří mi takhle říkají :o)
24.03.2004 15:13
Jeff Logos
Humble: Když se řekne Hampl, vzpomenu si na koktavého hvězdopravce z filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Hrál ho Hrzán
24.03.2004 15:24
Humble
Já mám takový nejasný pocit, že takhle to Čekanka myslí :o)
24.03.2004 17:18
Cekanka_ucekana
Ano, takhle to čekanka myslí, ale ne proto, že by byl Humble koktavý hvězdopravec, ale proto, že ten film miluju!!!!! A taky proto, že vyslovuju fonetický HUMBLE a někteří mi nerozuměli, když jsem se chtěla Hampla dopátrat :-)))
24.03.2004 17:23
stanislav
řiká se humblík, propříště. :o)
24.03.2004 17:25
Humble
Jistý kamarád mne též oslovuje Humbloid :o)
24.03.2004 17:26
Cekanka_ucekana
No, tak vidíš, řikaj ti různě, tak já ti prostě budu řikat Hampl Stuart, protože se mi to líbí, máš něco proti? :-)))))
24.03.2004 17:28
Humble
Taky se musíš někde vokázat, abis my tak mohla řýkat :o)
[ << ] [ < ] [ > ] [ >> ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)