zde déšť k zemi padlý v málu omývá parapet
bídákům vlasy tak stejně jako vlasy králů
no vážně, kdo z nás teď zná ten svět?
je doba tich
tvůj výkřik, sovo, sem vítr těžko donese
a život líh v němž topím slovo z vášně jak z čiré obsese
jen vazač not zas jednou hraje svůj partes na klavír
do tenat vod až k hrudi Gaie vortex a zní to jako Výr
hoď oči lun ke studni přání co chtěl bys? co já vím?
Charón a člun ten estét k popukání
rým |