Seděl sám v přeplněnym metru, díval se do dálky, směti nohou a kabátů, boty ho tlačili, ale smál ses, ruce už nevnímal. Vlak se tiše řítil tunelem bez světel. Sem, tam problikla baterka, tam, sem zazvonil mobil, v dálce houkala husa, a Sovák už v televizi nevystupuje, smrt se snesla a umřelo, zbylo jen ticho. Seděla vedle něho v ruce kříž, pár dřívek ve vlasech, kapesník vykukoval jí z kapsy, vlak se řítil do další stanice, některá slova nebylo slyšet, přesto křičela dál, život se jí zdál nudný, oběsila se na klice od záchoda, sama si postavila hnízdo z větví, a světlo se rozsvítilo. Když se vzbudil seděla na okně, když z něj slezla seděl pod stolem, ptáci už nezpívali, žáby mlčely, a Svět?! Svět byl stejný jako před 30. A Svatý Petr se smál. |