Přátelé v kožených bundách, Vládci nočního města, světa pouze pro sebe sama a pro ně, Usměvaví či vážní, plaší či drzí, Nedotknutelní. ruku v ruce se vším, do morku kostí dobří přátelé nočních ulic a blikajících lamp, s nimi tančí - každý v jiném rytmu na stejnou melodii. Jdou po jediné cestě, Ale znají je všechny. Jediný jako všichni, často pohroužen sám do sebe, vždy miluje i nenávidí celou svou duší, čas je pro něj pohádka pro dospělé, a pouze paprsky ranního slunce někdy odrazí v jeho očích svět který nezná, kterému nerozumí, a proto se zápalem kamelotů a grácií baletek hltá jiné světy které již z dálky, již z poza dveří, voní medovníkem a čokoládou a kouřem z vanilkových doutníků--- a kaluže na té cestě odrážejí jejich zamyšlené veselé vznešené krásné sebevědomé a zmatené uhrovité tváře budoucích vládců světa. |