Zapleteno v lístcích čaje REL SAH z jižních moří

Chytám duchy ticha
vinoucí se po stěnách
protékají mezi prsty
jak kolem těch Tvých
když zachytáváš moje kapky jazykem
jemuž rozumí jen barevná zpřítomnění
mezi námi

… a v trámech vepsány němé výdechy dřeva
jenž naslouchají
vlahým zatmíváním našich dotyků

… proplul ven
otočil se kolem okenního rámu
jeden duch nezvučný
nechává za sebou stopy
jiskřivých dcer křivoluní
co zrodily se ve sněhu

… a tam, kdesi v koutku
napíná se toužení
naplňuje celý prostor
přejíc si vystoupat až na rozhraní nevinnosti

                                                      … v tisíckrát zabitých částečkách mého těla
                 toužím znovu
            vystoupat až na vrchol
           rytmů dlabaných bubnů

spočinout na Tvých ramenou
vyčerpaná prolínáním

Tak chutná
když roztmívám se
v dějinách mikorvteřin
toužebného ticha

                                                  po Tobě …