Chytám duchy ticha vinoucí se po stěnách protékají mezi prsty jak kolem těch Tvých když zachytáváš moje kapky jazykem jemuž rozumí jen barevná zpřítomnění mezi námi
… a v trámech vepsány němé výdechy dřeva jenž naslouchají vlahým zatmíváním našich dotyků
… proplul ven otočil se kolem okenního rámu jeden duch nezvučný nechává za sebou stopy jiskřivých dcer křivoluní co zrodily se ve sněhu
… a tam, kdesi v koutku napíná se toužení naplňuje celý prostor přejíc si vystoupat až na rozhraní nevinnosti
… v tisíckrát zabitých částečkách mého těla toužím znovu vystoupat až na vrchol rytmů dlabaných bubnů
spočinout na Tvých ramenou vyčerpaná prolínáním
Epilog
Tak chutná když roztmívám se v dějinách mikorvteřin toužebného ticha
po Tobě …
Počet úprav: 6, naposledy upravil(a) 'Mistle_', 25.01.2005 13:16.