Pokud odmítneme materialistickou teorii, mnou pracovně nazvanou "Slepý vesmír", (odmítnutí se zakládá na mých osobních zkušenostech... to vydá na další článek a nebudu to tady rozvádět), vytvořil jsem si v průběhu života tři teorie o světě

1. Boží plán

Svět byl stvořen Nejvyšší bytostí, s Jí známým účelem, vše je pod kontrolou, každému dávají synchronicity to co si zaslouží a to co "má" dostat aby "šel dál". My celý Plán nevidíme protože jsme jen součástky ale můžeme si být jisti že vše je OK.

2. hra


Je to hra. Možná něco jako Šivův tanec, možná pyramida která se skládá z  menších her každého jednotlivého člověka, her rodin, národů, ras... celé to  tvoří jednu velkou gamesu a Nejvyšší bytost se baví. Bezva bezva.

3. solipsismus

Toto je přísně "vědecko-idealistický" přístup. Egoistický a pro někoho hnusný. Cogito ergo sum. Vím že existuji. Ale co zbytek vesmíru? Je nezávislý, nebo  závislý na mě? Nemůžu (exaktně) ze své pozice dokázat, že má vědomí cokoliv  jiného než já a že když odejdu z místnosti, místnost tam stále je... chápete?
Takže realitu jsem si kolem sebe vytvořil (a stále vytvářím) já. Dětinské,  říkáte? Ale povýšil jsem to na jednu ze tří teorií protože tyto solipsistické  myšlenkové pochody nemůžu pominout...

SYNTÉZA

Tyto tři teorie se vlastně tak nějak nevylučují, ale doplňují. Dá se zkonstruovat jejich syntéza, o kterou se nyní pokusím:
- je jenom jedno Já (Solipsismus)
- to si hraje na vesmír (Hra)
- ten si stvořilo plánovitě aby se projevilo (Plán)

cítím to tak, že teorie Plán a Hra transformují při syntéze Solipsismus
tak, že nejsem jediný, kdo má vědomí. To je sice v podstatě jen jedno, ale já (=Danny) v něm nemám (či zároveň mám a nemám -vivat doublethink) výsadní postavení. Protože je jen jedno Já, a z třetí teorie to plyne, Nejvyšší bytostí která vše kolem sebe stvořila jsme my všichni (já, ty, oni ... různé pohledy na Já)
zbývá poslední věta - každý ji může v duchu opakovat (neplatí jen pro Dannyho :)

"jsem Nejvyšší bytost, která si pro sebe naplánovala hru."