(přeřazeno z "Ostatní/Jiné": http://www.literra.cz/moduly/tvorba/php/dilo.php?dilo_id=31594 jsou tam také nějaké názory)
Milí přátelé, v naší společnosti lidé mají často informace o křesťanství z druhé, třetí i čtvrté ruky. Připomíná mi to upravenou pohádku Ivana Mládka: "I přes dřevěné víko rakve princ viděl, že Sněhurka je nejen krásná, ale má i dobrou povahu." Tak jsem si říkala, že tento stručný a výstižný text (převzatý z kursů Alfa, které v úterý začaly u nás, brněnských evangelíků) by mohl pomoct, abyste Sněhurku viděli v celé její kráse a nemuseli koukat do dřeva :-).
1. Proč lidé křesťanství odmítají? a/ je nudné a smutné, v kostele je vážná a pohřební atmosféra ale ve skutečnosti je křesťanství slovo o radosti b/ rozumové argumenty, které víru vyvrací / nikdo nedokázal, že bůh existuje/ Darwinova teorie atd. na druhé straně je mnoho věřících vědců, odborníků a nejvyšších politiků / víra není jen pro hloupé c/ křesťanství je dnes již staré a zbytečné a nijak nesouvisí s naším životem ale dobré kázání i dnes promlouvá do života a dává sílu d/ možná někdo víru potřebuje jako útěchu a pomoc, ale já jsem dost silný a stačím si sám … opravdu ? - každý člověk se potřebuje o něco opřít e/ na křesťanství jsou dobré jen etika, slušnost, desatero, odkaz na boha je zbytečný bez Boha to ztrácí důvod i oporu
2. O autentickém křesťanství se mnoho neví. Většina nevěřících lidí o skutečném křesťanství mnoho neví. Platí to zvláště o naší zemi, kde bylo křesťanství řadu let potlačováno a ostouzeno. Celá dnešní generace neví o víře a církvi skoro nic. Vychází z řady předsudků. To co „vědí“, mají z třetí a čtvrté ruky a v lepším případě z vnějšího dojmu. Mnoho lidí odmítá víru, církev a bibli, protože je neznají. Zkusme proto křesťanství krátce představit. Mnohé lze v prvním setkání pouze naznačit. Mnohé bude třeba postupně vysvětlit. Mnohé bude třeba vynechat. Ale to nejdůležitější se nám snad podaří povědět během necelé hodiny. Nejdůležitější postavou křesťanství je Ježíš. Ten o sobě jednou řekl: „Já jsem cesta, pravda a život.“ Zkusme se nad tím zamyslet.
3. Ježíš je cesta Každý člověk potřebuje a hledá důvod, proč žije. Jestliže jsme produktem náhody, pak to můžeme zabalit. Všechno je jedno. Náš život a celé lidské dějiny jsou jen bublina, která splaskne. Ale má-li náš život nějaký vyšší smysl a cíl, je třeba ho poznat a objevit. Mnoho lidí se již pokusilo najít smysl a cíl života v plnosti zážitků, bohatství, slávě, rodině, práci, umění, vědě – ale i když mnohého dosáhli, zůstává v nich prázdnota, nejistota a samota. Ruský spisovatel Lev Tolstoj napsal knihu Vyznání, v které líčí, jak se snažil pochopit smysl života. Pokoušel se žít naplno ve společnosti. Nic si neodpíral, ale nebyl uspokojen. Pak začal hromadit majetek, stal se úspěšným spisovatelem, ale ani tehdy nebyl spokojen. Později se oženil a začal se cele věnovat rodině. Měl 13 dětí, byl šťastný, ale tím víc se bál, že to vše zničí smrt, která ho dříve nebo později čeká. Hledal odpověď ve filosofii a vědě, ale pořád nemohl přijít na to, proč vlastně žije. Právě on. Když pozoroval obyčejné lidi, kteří se těmito otázkami, proč žiji a kam jdu, netrápí, uvědomil si, že ruští rolníci si na tyto otázky dokáží odpovědět pomocí své křesťanské víry. To ho přivedlo k Ježíši Kristu, četbě evangelia a víře. Dnes lidé hledají podobným způsobem. Jeden ze zpěváků skupiny Queen, Freddie Mercury (+1991) se ptá: „Ví vůbec někdo, proč žijeme?“ V rozhovoru, který poskytl krátce před smrtí přiznal: „Ani ten největší úspěch mi nedal nic trvalého a pevného. Můžete mít všechno na světě, ale stejně jsem zůstal zoufale sám! Úspěch mi zabránil získat to jediné, co všichni potřebujeme – trvalý láskyplný vztah. Jenže vztah mezi lidmi, i kdyby byl sebevíc krásný – není trvalý. Nikdy také není dokonalý a vždycky mu něco chybí. Je tomu tak proto, že lidé byli stvořeni, aby žili ve vztahu s Bohem. Naše ustavičné hledání je výrazem touhy, se kterou jsme se již narodili. Každý člověk, ať už vědomě či nevědomě, hledá vztah k Bohu. A Ježíš je ta nejlepší a nejsrozumitelnější cesta k Bohu. Proto říká: Já jsem ta cesta. Kdo najde vztah k Bohu, objeví proč žije, oč má usilovat a najde své místo v životě. Bůh je ten, kdo dává našemu životu rozměr. Ve vesmíru jsme ztraceni, před lidmi ze sebe děláme „mistry světa“, sami před sebou nevíme, čí jsme. Vztah k Bohu se nedaří vybudovat cestou filosofie, meditace ani úvah. Bůh, i když o něm máme tušení, stále zůstává vzdálený a cizí. My sami si před ním připadáme nicotní, hříšní a zbyteční. Jedině Ježíš nám pomůže bariéru odcizení mezi námi a Bohem překonat. Ježíš je totiž jeden z nás. Je na „naší straně“. Před ním se nemusíme za nic stydět. On poznal všechnu bídu lidského života, sílu pokušení, únavy i strachu. A přitom má dveře k Bohu otevřené. Může nás tedy k Bohu přivést. Jakmile člověk najde vztah k Bohu, mnoho z našich zmatků se tím vyřeší. Náhle je nám zřejmé, proč žijeme, jaký má náš život význam a na čem záleží. Našemu hledání není úplný konec, ale dostaneme se o notný kus dál a hlavně už víme, kde hledat.
4. Ježíš je pravda Mnozí lidé tvrdí, že sice každý člověk potřebuje něčemu věřit, mít nějaký cíl a vizi, ale je jedno, co si najde a vybere. Je to jeho soukromá věc. Hlavně když něčemu věří, ale na obsahu už tolik nezáleží. Ve skutečnosti na obsahu naší víry záleží velice mnoho. Někdo věřil komunismu, nebo dokonce fašismu, podporoval ho a kolik životů to tragicky zasáhlo a zranilo. Hitler také věřil, že dělá dobrou a důležitou věc. Podobně věří i dnešní teroristé. Obsah a cíl víry určuje náš život. Naše víra může mnoha lidem ublížit a může někdy zničit i nás samotné. Nehledě na to, že když se tato víra zhroutí, když se odhalí její falešnost a prázdnota, ten kdo jí sloužil, vlastně celý život žil zbytečně a není schopen si to ani přiznat. Je třeba věřit tomu nejlepšímu, co známe. Když srovnáme, čemu se dá dnes věřit a co vzbuzuje důvěru – různá náboženství, filosofie, životní styly – pak málo platné - příběh Ježíše Krista, jeho slovo, jeho život ale i to, jak ovlivnil náš svět – z toho všeho výrazně vyčnívá Ježíš. Jeho oběť, láska, moudrost, jeho výzva k odpuštění - to vše nelze jen tak obejít. Každý se s tím musí nějak vyrovnat. Ježíš Kristus dokáže i dodnes zaujmout největší umělce, filosofy, vědce i státníky. Příběh starý 2 tisíce let stále oslovuje miliony lidí. Nejsme zdaleka sami, kdo se pokouší podle těch slov žít. Je to ta největší výzva a pozvání, které v tomto světě existuje. Ale jak poznám, že to, co Ježíš říká je pravda? I když lze ve prospěch křesťanství shromáždit mnoho argumentů (ty si řekneme později), nejde zde pouze o nezávislou pravdu rozumu, ale o pravdu, o níž se musí každý sám přesvědčit. Nedá se to beze zbytku vysvětlit ani dokázat, je třeba to prožít. Víra patří do kategorie, kde rozhoduje naše vlastní osobní zkušenost. Bez ní to nejde. Poznat, že Ježíš má pravdu mohu teprve tehdy, když Ježíše poznám a zkusím s ním žít. Je to podobné, jako když poznám člověka, který se mi líbí a chtěl bych s ním žít. Nikdo nám dopředu nezaručí, jestli je to ten pravý. Musím se s ním seznámit a začít s ním chodit. Teprve pak poznám, zda jsem našel partnera na celý život, nebo musím hledat dál. Pravdivost Ježíšových slov nelze ověřit teoreticky, ale pouze v praxi každodenního života. Tím, že člověk přijme Ježíšův pohled na život a na druhé lidi – a začne podle toho žít, sám pozná, zda je tento pohled pravdivý a zda mu v životě pomáhá. Pravdivost křesťanské víry lze poznat jedině z vlastní, osobní zkušenosti. Pojď a přesvědč se.
5. Ježíš je život Většina z nás se asi považuje za lidi vcelku dobré. Ve srovnání s mnoha jinými lidmi žijeme celkem slušným životem. Teprve, když se srovnáme s Ježíšem, uvědomíme si, co našemu životu schází. Ježíš byl sice Bůh, ale současně byl i člověk jako my. Neměl žádné výhody a ničím si svůj pozemský život neusnadnil. Žádný zázrak neprovedl ve svůj prospěch. Trpěl stejnými problémy, útočila na něj podobná pokušení jako na nás. Měl hlad, úzkost, atd. - a přece žil jinak než my. Ježíš nám svým životem ukazuje, jací jsme mohli a měli být, ale nebyli. Tomuto rozdílu, této disproporci, se v bibli říká hřích. Je to dluh, který máme vůči Bohu a svým bližním. Hřích je nejen úmyslné zlo, ale i nedostatek dobrého. Hřích je, že jsme mohli pomoci, ale nepomohli! Každý člověk si je vědom této své nedostatečnosti, ale nerad o ní mluví. Všichni žijeme se skrytým pocitem viny. Snažíme se svou vinu zamluvit, zmenšit, srovnávat se s horšími než jsme my, ale nepomáhá to. Pouze Ježíš má skutečné řešení tohoto problému: odpuštění. Smazání našeho dluhu. Mnoho lidí trpí tím, že nemají nikoho, kdo by jim odpustil. Svou vinu nepřiznají, ale přitom je tíží. Zvláště ve stáří. Ježíš nám nabízí život bez tohoto břemene viny. Život osvobozený od všeho, s čím si nevíme rady. Smíření a pokoj s Bohem i lidmi. Každý člověk se kromě toho bojí smrti. Visí to nad námi celý život. Většina z nás má strach o smrti jen mluvit. Křesťanství nabízí úžasnou věc. Je to radostná zpráva (evangelium), že Ježíš byl vzkříšen. To znamená, že smrt byla již jednou přemožena a pokořena a týká se to naší smrti, jestliže byl Ježíš skutečným člověkem. Ježíšovo vzkříšení je potvrzeno mnoha svědky. Vzkříšený Ježíš nám dává naději, když všechno končí. Díky Ježíšově vzkříšení má náš život ještě jiný a slavnější rozměr, než jen to, co dosud známe. Nedá se to sice hmatatelně dokázat, ale kdyby byla sebemenší naděje, že je to pravda, stojí za to pro ni žít. Taková je to šance. Významný americký teolog Pavel Tillich napsal: Každý člověk má tři důvody ke strachu: a/ strach, že život nemá smysl b/ strach ze smrti c/ strach z vlastního provinění
Ježíš nás může vysvobodit ze všech těchto tří strachů. a/ dává našemu životu smysl a cíl. Svým vlastním příkladem nám ukazuje, že nežijeme kvůli sobě ani jen kvůli druhým, ale kvůli Bohu. K jeho slávě a radosti. b/ dává nám naději, která přesahuje horizont daný smrtí. c/ odpouští naši vinu, svou obětí na kříži nás smířil s Bohem.
Je-li někdo takový jako Ježíš - stojí za to ho poznat. Stojí za to se vydat na cestu, kterou nám ukazuje a pak buď v té cestě pokračovat nebo se vrátit. Ale nezkusit to, by byla opravdu škoda. |