Vždycky jsme věřili, že k úspěšnému rodičovství a sexu s tím spojeným se má vychovávat už od útleho dětství. Ještě i předtím, než se brožury zabývající tímto tematem staly bestselery na knižním trhu. Od malička jsme vedli tedy naši malou k citovému i rozumovému
porozumnění vztahů mezi partnery, nutnému to požadavku svědomitého rodičovství. Gratulovali jsme si, ještě i dlouho po počátku jejího pubertálního věku, jak se nám tento přístup vyplatil. Chovala se k opačnému pohlaví vždy s patřièným odstupem, ale přitom kamarádsky a opravdu ve stylu “ladylike“, jak se tady říká. Prostě, zářný příklad a ozdoba svého pohlaví.

Až přišel ten osudný okamžik. Bez předchozího varování, jakýchkoliv náznakù. Jen snad že po jedné obvyklé procházce přišla domù nějaká až podivně spokojenější s očima jaksi zasněnýma. Ale bylo jaro, vzduch plný vůní, které vždy uměla tak dobře ocenit.

V ten den jsme ještě nic nechápali, ale nemilé překvapení na sebe nedalo dlouho čekat.

Tři se nám podařilo nějak udat sousedùm, jedno jsme si nechali, ale ty zbylé dvě…

Do dneška mi pomyšlení na ten den nedá spát.