Nejsem jasnovidec

  ale tohle jsem viděl:

Vyšlas ze zadních dveří

Srpek melounu

  horkého odpoledne

Karkulka v červených kalhotách

Ty - a priori

Já - špinavý stopař

  právě umytý ve tvých očích

Angličtina osekaná na kmen

  a pár francouzských slovíček

(písek oslovuje křemen tvare

 ale člověk člověku neříká tvore..)

Tryskavá záře vrhá prasátka

   na celou krev

Milujeme a nevíme o tom

...

Nejlepší cesty jsou ty

  o kterých neznáme kam vedou...

Srdce rozlité po Pyrenejích

 doteky prstů

   poprvé

     podruhé...

Akord tisknutý tajným hmatem

  na strunách šílenství

Krása polkla duši i s kostmi

Rozpínám se a přestávám

  být člověkem

Zarazí mě bolest prázdna

  polosplněného

    polosnu

(Bůh měl po stvoření světa

  zbytky těsta

    tak udělal pár rohlíčků touhy)

Mlčíš a svět je funny

...

Večer hvězd...

Měsíc nevyšel (prý nechce

  být jen zrcadlem)

„La vie est belle“ řekl tvůj otec

mezi pivem a vínem

a zazpíval ticho o oktávu výš

Ještě otevření svíčky

  dynamitem a

    trsátko na vyškrábnutí mozku

Na stůl položím čistou lebku

   s pistáciovými oříšky

Noc pozvala výčitky na večeři

Slza stála držet stráž

  u vchodu do

    štábního stanu samoty

...

Nikdo nevešel a ráno jsme nebyli

  ráno nebylo

    rány nebyly

      byly

        bily..

(Abys pochopil Artuši -

  největší je

    umění prohrávat)

Kdy se uvidíme?

Mlhavé nikdy se neptá...

Přijímaná skutečnost

  trhá nitě padacího mostu

    na první odbočce

      do neznáma

Čas jde vlastně proti nám jen

   když se bojíme

La vie est belle...

Je t´aime? Fannie?

La vie  -

                is funny..