nechtěl jsem ti to říkat, aby ses nebála,
abys mohla ležet a dívat se se mnou, ale
ten člověk byl kristus, se skvrnou od krve
ve tvaru svýho vlastního obličeje
na posvátným konopným rubáši, a pozoroval hvězdy
před sebou měl připravenou hliněnou nádobu
a stříbrnej nůž, dlouhej a zahnutej
a hvězdy chytal do toho vědra poslepovanýho z hlíny
a za nelidskýho kvílení je rozřezával na půlky svým nožem,
plival jim do ran který zářily stejně intenzivně
jako přistávací plocha pro dýchavičný letadýlka,
spirituální klasy obilí a podobný rekvizity větrné noci
zabalené do hlíny jako mrtvola, hvězda nebo květina
která byla jednou z jeho ingrediencí, drhnul čela hvězd blatouchem
a první z nich byla jako měďěnej hřeben,
teplejší než krev v tvým zápěstí
rozčísla svět kterej je odřenej
a druhou jsem neviděl a třetí taky ne
chemickej svět je negativní
obloha je bílá / řekni něco, hate m,
kristus je narkoman, pojídá hvězdy
jako drak, hate m