Je Moře hořké jako Ty

za let mé věčné samoty.

Kolik je vln, a všechny samy,

a všude pod bludnými krami

je Moře hořké jako Ty. 

Je Moře dávné jako Ty.

Když tichem vanou šepoty,

do příštích skal se tmelí písek

a z prázdna cesty spřádají se.

Je Moře dávné jako Ty. 

Je Moře blízké jako Ty,

pravdivý dotek nahoty,

až zaoblí si všechny hrany

úlomek proudem oblévaný.

Je Moře blízké jako Ty. 

Je Moře krásné jako Ty,

píseň, co nedbá o noty,

spona, co ticho s bouří spíná.

Nesčetně podob, každá jiná,

je Moře moje, jako Ty.