Už dlouho jsem nic nenapsala, tak mě napadlo, že jako bych měla. Pak mě napadlo, že když si myslím, že bych jako měla, tak bych teda určitě nic psát neměla. Že jako násilí na sobě a tak vůbec... není to spontánní. Pak mě napadlo, že bych mohla napsat pojednání o tom, jak se jeden nutí do čeho by neměl, jenom proto, že si myslí, že by měl. Ale koho tím dojmu, že. Je dost jiných oblastí života lidského, kde se člověk nutí do čeho se mu nechce, aby tak nějak zapadl do davu a dostál společenské smlouvě. Třeba platí složenky, zdraví staré lidi, neříká na veřejnosti kurva, posílá děti do školy, a taky mění zimní gumy za letní. Si říkám, jestli to má v červnu ještě smysl, když za chvíli je podzim. Jakože trocha anarchistického podtónu. Born to be wild! Jenže vzpoury ztrácí s věkem na intenzitě. Tak si nechám aspoň tuhle a najust nic nenapíšu, když se mi vůbec nechce!