Metrem četl jsem nápis fastfood bagety alkohol = nemoc chtěl jsem začít řvát zuřivost chtěl jsem roztrhat ty noviny i ženu která je četla a do toto vdechoval kouř z cigár chtěl jsem aby mě někdo sestřelil na přechodu někdo s hořícíma vlasama kérkou nad kotníkem pohled jako svařená sekyra zezadu na temeni je pozdě na to abys ho unes víc jak tři zastávky a zároveň si přál - vystup se mnou pak se nechat vláčet osobností děsem ze svýho těla exhibovat nad propastí doma mě zachránila tisícovka ta ze svátků můžu přežít další tejden skrz panáky víno konejšivý mlčení starý barmanky mladý holky jsou buď na stole nebo pod stolem žiju v obrysech cizího obrazu jakoby mě spoutával na rozcestí
Epilog
Počet úprav: 8, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 17.04.2009 12:18.
škoda toho deníkovýho konce -a já žiju v obrysech cizího obrazu
jakoby mě spoutával na rozcestí
ze kterýho nevím kam dál
jako to mělo bejt takovej formou rádoby deníku, se mi to hodilo do krámu no
Mně teda nevadí ten konec celej, ale usekla bych tu poslední řádku. Totiž tak nějak mi připadá, že kdybys věděl kam dál, tak bys to celý vlastně vůbec nemusel psát, takže je to tam tak jako dost zbytný. takže tak.