V neděli odpoledne jely samičky dvounožců na výstavu koček. Doma se mnou sice zůstali samečkové, ale i tak jsem byl naštvaný. Když někam cestují, tak mne většinou berou s sebou, prý aby mi nebylo doma smutno. Třeba v loděnici je to fajn, protože můžu lézt na stromy, válet se v trávě nebo prolézat loď. Moc se mi tam líbí, jenomže: nejsou tam žádné kočky!

Když samičky odešly, vyhodil jsem jim pár bot z botníku, aby si po návratu uvědomily, že se zachovaly hnusně. Potom jsem si lehl na škrabadlo a usnul jsem.

Vzbudilo mě rachocení klíče. Otevřel jsem oči. Ve vchodových dveřích stály samičky dvounožce, ta mladší držela fungl novou přepravku, ze které po chvíli vykoukla sedmiměsíční slečna. Na té výstavě totiž nabízelo jedno občanské sdružení opuštěné a nalezené kočky, no a jednu z nich samičky přinesly domů.

Moje nová kámoška se jmenuje Monja, ale dvounožci na ni volají Móňo, Monýsku nebo Mončo. Snažil jsem se jí dát najevo, že se mi moc líbí, i když je vychrtlá jako modelka (musím se přiznat, že trpím nedostatkem sexu tak moc, že bych bral i otylku), ale ta potvůrka na mě jen vrčela a syčela.

No uznejte: že je to kočka!

Vytrval jsem. Ještě ve tři ráno jsem za Monjou chodil po bytě a snažil jsem se k ní příblížit. Neuspěl jsem. Tak jsem si (trošku uraženě) vlezl na své křeslo, stočil jsem se do klubíčka a usnul.

V pondělí ráno ta nafoukaná holka konečně přestala vrčet a dovolila mi, abych se dotknul jejího čumáčku. Na oplátku mi snědla snídani. Jakmile totiž začala samička plnit naše misky masem, vyhoupla se na kuchyňskou linku a pustila se do jídla.

Za chvíli jsem dostal misku i já. Jenomže ta drzá holka seskočila rychle dolů a než jsem stačil udělat krok, baštila moje maso! Překvapeně jsem vycouval z kuchyně, sedl jsem si v předsíni na koberec a sledoval, jak mizí z misky moje porce.

Když byla miska prázdná, vrátila se Monja na kuchyňskou linku a dojedla svoje maso.

Večer taky vyluxovala obě misky, aniž bych se svého masa dotknul. Ach jo, ty mladé holky jsou nevychované! Naštěstí jsem vždycky dostal novou porci, kterou jsem v klidu spořádal, jelikož samička zavřela dveře do kuchyně.

Po večeři se ke mně Monja konečně přitulila a otřela se mi hlavou o bok. Chvíli jsem dělal drahoty zase já, ale dlouho jsem to nevydržel... Dokonce mi dovolila, abych si očichal i její zadeček. Voní krásně!

Spát jsem šel ke starší samičce dvounožce. Spokojeně jsem se rozvalil na jejím polštáři, olízal jsem jí ruku a obličej, aby věděla, že ji mám rád a pak jsem usnul. Zdálo se mi o Monje.

I v úterý ráno se mi ta malá oprsklice snažila sníst snídani, ale tentokrát jsem byl rychlejší a nedal jsem se odstrčit.

Trošku naštvaně se vrátila ke své misce, ze které si sotva stačila zobnout.

Stejně mne ale, potvůrka jedna chlupatá, během jídla po očku pozorovala. Když jsem si odskočil na bedýnku, tak masíčko, které jsem nestačil zbaštit, rychle dojedla. Ach jo...

Večer jsme se spolu honili po bytě. Moc se mi to líbilo, přestože mi ten mrňous většinou utekl a schoval se do nějaké škvíry, kam jsem nemohl.

Než jsem šel spát, snažil jsem se Monje naznačit, že mne zajímá jako partnerka. Chovala se odmítavě, možná to bude tím, že je vykastrovaná. No, uvidíme. Snad časem pochopí, že je pro nás chlapy sexuální život strašně důležitej!