Konfucius řekl: Rybám se daří ve vodě, člověku se daří v Tao. Ty, kterým se daří ve vodě, získávají obživu tak, že si plovou v rybníce. Ti, jimž se daří v Tao, nemusí nic konat a jejich život jde svým během. A proto se dá říci, že ryby se zapomínají ve vodě a člověk se zapomíná v umění následovat Tao.

Metafora vody je nejspíš - jak si dobře uvědomili čínští myslitelé nejrůznějších orientací - k přiblížení Taa ta nejvhodnější: voda plyne přirozeným během, který se přizpůsobuje reliéfu, místo aby se snažil ho změnit, zatímco člověk se staví proti proudu nebo do cesty Taa staví přehrady: instituce, řeč, vše, co má sklon stanovit pevné normy, prosadit stálé rámce:

Konfucius pozoroval řeku Lü-liang v místech, kde padala vodopádem z výšky třiceti sáhů a pak se pěnila a vířila ještě v délce 40 mil. Přestože želva ani krokodýl by nedokázal plavat v jejím proudu, spatřil v ní plavat muže. Myslel si, že muž se rozhodl zemřít kvůli nějakému trápení, a rozkázal svému žákovi, aby běžel podél vody a zkusil ho vytáhnout. Muž však po několika stech krocích sám vyšel z vody a s vlasy rozpuštěnými a písní na rtech se procházel podle břehu.

Konfucius šel za ním a zeptal se ho: Myslel jsem, že jste duch, ale vidím, že jste člověk. Prosím, řekněte mi, znáte snad způsob (tao), jak se pohybovat ve vodě?

Muž odpověděl: Ne, neznám žádný zvláštní způsob. Začal jsem od toho, co mi bylo dáno, rozvíjel jsem svou přirozenost a naplňuji svůj osud. Nořím se do hlubin spolu s vodopádem, vynořuji se spolu s vodou vzedmutou ode dna, pohybuji se po způsobu vody a nesnažím se jí vnucovat sebe sama. Tímto způsobem plavu ve vodě.

Konfucius se ho dál vyptával: Co jste myslel tím, že jste začal od toho, co vám bylo dáno, rozvíjel jste svou přirozenost a naplnil svůj osud ?

Muž řekl: Narodil jsem se v horách a mé místo je v horách to mi bylo dáno. Vyrostl jsem u vody a mé místo je ve vodě to je moje přirozenost. Nevím, proč se věci mají tak, jak se mají, to je řízení osudu.