sláva jim, největším z největších básníků, literátů, umělců a klidně i jinému póvlu, méněcenným osobám a také těm, kteří se za osoby nepovažují.
je to tak, ti nejslovutnější a nejlepší z nejlepších se mnohdy stávají obětmi všelijakých žertíků, fórků a mnohých narážek i urážek. lidé je prostě mají potřebu ztvárňovat nejrůznějšími způsoby, kterými tak zvěčňují jejich osobu pod září všech možných a nemožných reflektorů. přesně těch, které sice nepředpovídají slávu, ani úspěch, ani štěstí a vlastně ani hovno...(sice mohou, ale spíš by dotyčné mělo potěšit, že si na ně miirdas v tuto prokletou hodinu vzpomněl)
áále!!! zde se pohybujeme na prazvláštním území zvaném literra a vše se může během několika okamžiků změnit.
hned za prologem uvidíme fenomenální hanu, moudrého stanislava, nejlepšího z nejlepších - miirdase a také břídila Japka
sláva jim všem, protože vědí co se sluší a patří a zejména haně, protože nad hanu není