Stáli jsme vedle sebe ve frontě je ti asi o třicet let víc jak mně stejně ses usmála a já cítíil jak moje skořápka praskala pod nánosem rtěnky akorát to tlustý prase přede mnou něco křičelo na hezkou slečnu za pultem nejsem problémista citíl jsem jak bych tě chtěl obejmout když v tom se ozvalo pozor pozor citové pohnutky jsou v tomto místě slibem k zapomnění usmála ses znovu ale můj pohled už zmizel v nekonečný dálce elektrickýho praskání z držáku a madel z pohybů při ohýbaní zrcadel na stolku pro silně vystříženou pololetní změnu v občasných ránech nad řekou ale je dobrý vědět že to jde i takhle /doufám/