jak hodně šaty

dělají člověka

když si tě prohlížím

v modrém svetru

značky hýrou

smysl převleku uniká

udici pochopení

ještě včera byl jsi

nahý a tak stejný

jako každý jiný

když na pozadí chtíče

zradí i vlastní důslednost

neptal ses kdo jsem

když na mé kůži

byla pravda jediným oděvem

co oblékneš zítra

ptám se sama sebe

s vědomím cizosti

možná už nebude

lehké poznat tebe

mezi všemi hrdiny

na karnevalu marnosti