Prolog |
Dar srdce - příběh s vůní zašlých časů |
|
Tallijatemót - smrt Tallijina |
Už od rána duněly bubny celým městem a do každé chatrče zvěstovaly svým temným děsivým zvukem, že dnes, ano, právě dnes se koná veliká slavnost Tallijatemót. A potom když se setmělo a těžké vůně rozkvetlých stromů a opojných kadidel prosycovaly noc, shromáždil se lid na nádvoří Velikého zikkuratu. Všechny lesknoucí se oči se upíraly k jeho vrcholku, kde na velikém oltářním kameni ležela dívka. Temné černé vlasy padaly jako vodopády přes okraj kamene, její ruce a nohy byly připoutány okovy tak, aby se nemohla hnout. Nic se nedělo. Nižší kněží zpívali za doprovodu bubnů pomalé bručivé nápěvy posvátných písní.
Teprve když nastala úplná tma, kdy jedinými zářícími body byly hvězdy na nebi a vrcholek zikkuratu (měsíc nesvítil, protože byl v novu), tehdy teprve se nad dívkou objevil nejvyšší kněz. Od zlatých výšivek na jeho honosném zeleném rouchu a od zlaté masky slunečního božstva se odrážely tančící plameny zapálených loučí. Vyčkal až dozní zpěv a bubnování. Potom zvedl ruce k nebi a zvolal: "Slyš lide! Slyš a pamatuj! Toto je příběh o smrti Tallijy bat Réb, dcery deště. Toto je příběh o daru srdce."
Poté trochu ztišil svůj hlas, spustil ruce a pokračoval: "Tallija bat Réb, dcera deště byla půvabnější než den a její otec ji velmi miloval. Ona si však zamilovala Azruka, boha slunce, kterýž jí již po delší čas projevoval náklonnost. Měla však služebnou, jejíž jméno Chlad budiž na věky prokleto, která milovala svou paní více než jen láskou poddanou. Tato zlořečená tedy z čisté zášti namíchala silný jed, který vlila do číše vína, kterou nechala přinést Tallija pro Azruka, unaveného po dlouhém dni. Následky tohoto odporného činu se projevily záhy a Azrukův duch se odebral k Mót do podsvětí. Tallija však naříkala tak mnoho, že Mót, paní podsvětí, zjevila se náhle v jejím pokoji, aby se zeptala, jaká je příčina těch nářků. A vidouc, že Tallija Azruka skutečně miluje, nabídla jí, že jí jejího miláčka vrátí. Když se Tallija ptala, jak vysoká je cena, odvětila Mót: 'Dáš-li mi za něj do zástavy svou sílu, vrátím mu jeho sílu, dáš-li mi za něj do zástavy svou krásu, vrátím mu jeho krásu a dáš-li mi za něj do zástavy své srdce, vrátím ho i já jemu.' 'Vezmi si všechno,' odvětila Tallija, 'mou sílu, krásu i moje srdce.' A stalo se tak, jak řekla.
Mót jí vzala všechno a navrátila Azrukovi život. Ten se druhého dne probudil, jakoby nikdy nebyl mrtev a všechno byl jen sen. Tu však spatřil, že Tallija již není tak krásná jako dřív, že její síla zmizela a že nemá srdce, které by v ní rozněcovalo vášeň. I zatvrdil své nově nabyté srdce a odešel z Tallijina sídla, aby už se více nevrátil. Tallija ho však stále hluboce milovala, protože ztráta srdce nemohla změnit sílu skutečné lásky, která je součástí celého těla. Zůstala však sama.
Azruk ale sám nezůstal, začal se dvořit měsíční bohyni a zdálo se, že ona mu je nakloněna. O tom, co se stalo potom a proč před ním nyní utíká vypráví jiný příběh, který se přímo netýká Tallijiny smrti. V oněch dnech, kdy Azruk získával přízeň bohyně Měsíce, navštívila Mót Talliju. 'Vím, co se stalo,' řekla jí, 'a pokud budeš chtít, vrátím ti všechno to, co jsi mi dala za život zrádného Azruka a jemu tyto tvé dary odeberu.' a podala Talliji její srdce, které darovala, aby zachránila svého miláčka. Ta na něj pohlédla a hořce zaplakala. 'Ne,' odvětila pak tiše. Pak mrštila srdcem a to se roztříštilo o klenbu nebes. Krev se po ní rozstříkla a je tam dodnes. Je však vidět pouze večer a ráno, kdy nemá Azruk takovou moc, aby skryl svoji zradu.
Tak zemřela šlechetná Tallija bat Réb. Když se to dozvěděl její otec, zaplavil
svět slzami, vyplakanými pro milovanou dceru."
"Teď se dobře dívej, synku," poučovala chudobná žena svého maličkého chlapce. "Vidíš tu dýku, co drží kněz v ruce? Až ji bodne dívce do srdce, chvíli počká, až krev steče, k tomu určenými kanálky do támhle toho bazénku a smísí se se slanou vodou. Poté vyjme dívčino srdce a hodí jej do vzduch, jako to udělala Tallija bat Réb. Ten, kdo jej chytí, tomu se dostane božského požehnání a jeho úroda i jeho plodnost budou šestinásobné. Potom půjdeme k bazénku s tolik drahocennou vodou a každý ji nabereme do dlaně a vypijeme ji. A zapomeneme na všechna utrpení a bolesti." Matka doufala, že i její nejstarší syn, mladík na hranici dospělosti, bude schopen zapomenout. Bylo pro něj velmi těžké přijít na slavnost, která byla zároveň popravou jeho milované. Přesto tu však byl, protože není radno stavět se do cesty božským záměrům.
Nejvyšší kněz právě přezpívával závěrečný zpěv a nikdo z okolostojících se nevšiml, že přitom uvolnil dívčina pouta. "Běž," zašeptal, když skončil se zpěvem. "Utíkej za svou láskou a žij." Zvedl obsidiánovou dýku s dlouhou čepelí a ve chvíli, kdy se dívka zbavovala zbytků pout si ji bodl do srdce.
Rudá krev se vsakovala do zelené látky. Nikdo se ani nepohnul. Dokonce ani když začaly padat první zářící kapky vody. Teprve se sílícím deštěm začaly sílit i hlasy lidí na náměstí. Nechápali to, co se právě dělo... |
|
Epilog |
Jedině nejvyšší kněz totiž opravdu pochopil o čem skutečně je příběh Tallijy bat Réb. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Erendis', 23.04.2004 15:27.
Názory čtenářů |
21.04.2004 17:53
johanna
|
máš tak chybku... 12. řádek "objevil" a 20. "náklonnost"
jinak čtivé, pochopila jsem (kupodivu) napoprvé...
jediné co mi vadí je ten epilog... to už je hodně a nesmyslně polopatizující, vím že je to epilog, ale opticky je to tak blízko závěru dílka že to působí rušivě |
21.04.2004 19:26
pilgrim
|
No, čtivé to je, ale mnohé formulace by se ještě daly doladit
("jed, který vlila do číše vína, kterou nechala přinést..." - tak třeba "jenž vlila" nebo "již nechala přinést" - zvlášť když používá "kterýž", takže mluví bez zábran knižně) |
21.04.2004 22:05
skleboun
|
hm, je pravda, ze tu posledni vetu bych asi taky dala spis do zaveru a vykaslala se na epilog, ale to uz jsou takovy graficky mouchy... |
22.04.2004 08:54
Jeff Logos
|
Skvělá zápletka, vyprávění se strhujícím tempem, čtenářsky přitažlivé. Dobře odvedená práce. Dovolím si pár připomínek, které mohou být bud hnidopišské nebo vycházet z mé neznalosti, potom prosím o poučení.
1/ zikkurat - vztahuje se jako pojmenování religiozního místa pouze k Mezopotámii. Obřad zde popisovaný mi spíše připadá jako z říše Inků. Domnívám se, že v Mezopotámii nebyla podobná obětování na pořadu dne.
2/ Bůh slunce a další popisované božstvo mě zase přívádí do starověkého Egypta, kde se, myslím si, takovéto lidské krvavé obřady taky nepěstovaly
3/ obsidián je vyvřelá hornina černé barvy se skelným povrchem (sopečné sklo) - zřejmě nejčastěji používaná v pravěku - zde se v textu píše o dlouhé čepeli - což se mi zdá lehce zmatečné |
22.04.2004 09:10
Merle
|
jeff: 1) to je pravda. ale pokud vím, název zikkurat se už používá obecně pro stupňovité pyramidy
2) sluneční búh se uctíval všude možně po světě (např mithra)
3) obsidiánové čepele se skutečně vyráběly a používaly, povětšinou právě jako obětní. |
22.04.2004 09:24
Jeff Logos
|
Merle, já si myslím, že název zikkurat je z dob, kdy území Mezopotámie začaly osidlovat semitské kmeny. V semitských jazycích totiž "zikkurat" znamená množné číslo od slova "zikkura" mající etymologický základ či význam jako: "místo zapamatování", "místo získánídojmů" - dnes bychom možná moderně řekli "místo promývání mozků"
ad2/ Právě podle zikkuratu a jeho spíše semitsko-hamitského původu jsem si povídku situoval (možná je to moje chyby) do oblasti kolem řek Eufrat a Tygris - kde se uctíval monoteismus a asi tam nebyl zrovna na prvním bůh slunce - spíše nějaká podoba Jahveho
Dik, Merle, za názor |
22.04.2004 09:49
Merle
|
jeff: to je klasická potíž s asociačním klíčem, když se hodně liší, hodně se změní vnímané významy vět i slov. je vcelku jedno, kdo ho má správnej... je třeba se snažit proniknout do toho pisatelského, jinak člověk končí úplně mimo. což ale někdy vůbec nevadí :) |
22.04.2004 09:54
Jeff Logos
|
Merle, zřejmě máš pravdu. Příliš jsem se zaměřil na zkoumání detailů a nechal si "utéct" spisovatelovu myšlenku. Pokusím se ji najít při druhém čtení. Budiž mi omluvou, že jsem se odvolal hned v úvodu na hnidopišství. Děkuju ještě jednou za tvé komentáře. |
22.04.2004 11:16
Merle
|
jeff: respekt tvemu pristupu. sebe bych takhle "poucne" akorat nastval :) |
22.04.2004 11:26
Jeff Logos
|
Merle :-)))) BTW i slovo "mót" v názvu přenáší děj do semitské oblasti neboť, jak je v názvu správně přeloženo, "mót" znamená v hebrejštině i arabštině smrt |
22.04.2004 16:54
Deith
|
... líbí se mi. (Doufám ale, že někdy budu moci autorku seznámit s bohem Paragrafem, který vynalezl odstavce... :) ) |
22.04.2004 19:06
Erendis
|
Začnu od konce:
Deith: No jo...ony tam byly, ale pak nějak zmizely...něco s tím udělám. Nepřisuzuji to vlivu žádného božstva, ale pouze svojí vlastní neschopnosti...a možná taky spěchu.
Jeff Logos: Tvé hnidopišství je naprosto oprávněné... Už jsem byla jednou seřvána za to (ještě na Písmáku), že jsem kombinovala Valkýru a Smrt. Ale v tom to právě je... Abych to tak nějak ujasnila, povídka není situována do reálného světa. A já jsem jen trapná vykradačka starých mytologií...protože jak Tallija bat Réb tak i Mót - správně určený/protože originálně to není ona, ale on, jsou již "existující" mytologické postavy. Zda existuje Azruk nevím. Chlad mě napadla jako asociace vyplývající z mytologie germánské-nordické. Takže abych tak řekla, beru si co se mi zachce a kombinuji to jak se mi zachce. Zvláště když to píšu ve škole a nemám čas se tím nějak dopodrobna zabývat.
Co se týče lidských obětí tak bych jen na okraj poznamenala, že lidské oběti se konaly. Sice ne přímo v Mezopotámii...aspoň co vím, ale na Blízkém Východě určitě... a možná ne takovýmto způsobem (tohle bylo skutečně ovlivněno Inky...nebo taky možná Conanem, ne vážně spíš ti Inkové... :-))). Konkrétně bohu Melekovi (Moloch) byly přinášeny lidské oběti a to konkrétně dětské...zda u toho byla taková velkolepá shromáždění davu si nemyslím, ale kdož ví...
S tvrzením, že v Mezopotámii byl monoteismus nemohu souhlasit...je to jako tvrdit, že monoteismus byl u nás. Určité monoteistické tendence se tam určitě vyskytovaly (ostatně i Bible vychází ze starších sumerských památek), ale bylo by nutno říct kdy a kde přesně...což řečeno není. V době stavby (a předopkládám i užívání) zikkuratů v Mezopotámii...což je období dosti dlouhé, protože jejich základy byly položeny v dobách, kdy ještě pyramidy neexistovaly zatímco "dostavěny" byly až mnohem později rozhodně v této oblasti monoteismus nebyl. S monoteismem jako takovým přišli až Židé...a nedá se o něm říct, že by byl absolutní...absolutní se stával postupem času. Na počátku je totiž přehršel bohů kteří jsou důležití všichni...klasický polyteismus. Potom se vyčlení určitá skupinka (většinou spojená s určitým místem...nebo činností) a na ostatní se začne kašlat...pokud není potřeba. Potom může rovnou přijít to, že se vyčlení jeden Pan Důležitý, a ti ostatní jsou jen pozadí...na který se časem zapomene úplně. Nebo se vyčlení dva a vznikne dualismus. Krom toho netvrdím, že to byl hlavní bůh...ačkoliv uznávám, že to tak vypadá. Co se Mithry týče nechci kecat, ale myslím, že je ještě o něco mladší takže se nám sem už vůbec nehodí...ačkoliv je fakt, že Sluneční božstvo se vpodstatě vyvinulo všude...naprosto logicky, takže nakonec proč by ne. Co se týče "mezopotámského monoteismu" ráda bych ještě připomněla Epos o Gilgamešovi, kde se rozhodně nedá mluvit o monoteismu, ačkoliv se zde vyskytuje Ea- Hlavní bůh stvořitel.
Co se problému se zikkuratem týče, je to problém terminologie...otázkou pak je jestli Loreto v Praze je loreto, když Loreto je přeci jedině to v Itálii....:-) atd. ale to už je hádání se o slovíčka. Já v tomhle věřím Thoru Heyerdahlovi a myslím si, že Sumerové jsou spřízněni se semitsko-hamitskými obyvateli Předního východu a Severní Afriky, takže proč bychom nemohli jejich stupňovitým pyramidám (takto stavbám egyptským) říkat zikkurat.
Co se obsidiánu týče...prostě se mi to líbilo.
:-)
pilgrim: Kdybych to měla opravovat opravila bych to úplně celý...:-) ale nechávám to schválně tak jak jsem to napsala ve škole...jinak by to totiž už nemohlo patřit do té sbírky, do které to patří :-) Uvědomuji si stylistické nedostatky, ale děkuji za upozornění :-) |
23.04.2004 08:18
Jeff Logos
|
Erendis, děkuji za obsáhlé vyjádření :-))) Ať se ti v tvorbě daří a nenech se odradit tím, že tě někdo "seřve" :-))) |
23.04.2004 09:25
Merle
|
erendis: vetsina obsidianovych zbrani vznikala tak, ze se obsidianove "cepele" vkladaly a vlepovaly do tvrdeho dreva, cimz vnikaly jakesi "obsidianove mece", ale pokud vim, existuji i dyky s monolitickou cepeli, ikdyz nevim jestli by se daly oznacit za dlouhe... tzn obsidian neres :) |
23.04.2004 09:49
Albireo
|
K těm zmizelým odstavcům: Pokud zaškrtneš "Formátovat jako v próze", musíš odstavec oddělit dvěmaEntery. Pokud "... jako v poezii", stačí jeden. Případně můžeš zvolit vlastni formátování v HTML a pak psát i odstavce podle Hubblovy kuchařky. |
23.04.2004 15:39
Erendis
|
Jeff_Logos: Děkuju...jak vidíš odradit se nenechám, spíš naopak jsem moc ráda za všechno co jsem se dověděla :-)
Merle: neřeším :-) Ale děkuju...že sis dal tu práci a zjistil to :-) Teď to vím pro příště :-)
Albireo: taky děkuju. nejspíš bych na to nakonec nějak přišla, ale moc mi pomohlo, že jsem na to přicházet nemusela :-) |
23.04.2004 15:40
Erendis
|
avízka |
24.04.2004 09:11
Merle
|
erendis: nic jsem nezjistoval, tohle nahodou vim :) dnes jsem se o tehle povidce bavil s deithem, a zjistil jsem, ze jsem si konec spatne precetl... takze to konecne chapu :)) |
25.04.2004 23:46
Gekon
|
Dobrý večír ..
po precteni povidky a komentaru prispeji svou troskou do mlyna..
1) zikkurat je obecne stupnovita pyramida, ne nutna vazana na mezopotamii, videl jsem pouziti i ve spojeni s jihoamerickymi civilizacemi ..
2)obsidianove cepele byly spise beznym nastrojem nez obetnim, a to predevsim v jizni americe, o obsidianu v mezopotamii mi neni nic znamo.. a jako obetni zbrane byly pouzivany spise vyrobky ze zlata a drahych kovu ke zdruazneni obeti.. (jo, tehda se na to jeste dbalo, ne jak dneska, kdy si kazdy obetuje doma svy holuby ci slipky jen obycejnym nozem s parem svicek ze supermarketu)...
3)pribeh je to veru hezky, ale kdyz jsem se zamyslel, pak tento (byt mozna smysleny) svatek musel slavit jiz nekdy predim, nejaky cyklus tam musi byt .. proc se tedy nestala podobna situace uz nekdy predtim? nechce se mi verit, ze toto byla jedina obet-divka, ktera byla v dane dobe zalaskovana .. ci snad nikdo z predchozich veleknezu nepochopili podstatu pribehu, nebo snad dokonce dospel tento veleknez k pochopeni az nyni, po urcitem poctu obeti .. hmm.. asi sem se do toho moc ponotil, ale zajima me to ..
4) monoteismus nebyl snad az do stredoveku nikde .. kdyz pripomenu svatou trojci, ktera se z postupnych legend stredozemniho more dostala i do krestanstvi .. hmm? (vice viz treba nejaky uvahy k sandmanovi atp..)
|
30.08.2005 01:44
Mistle_
|
* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|