| Prolog |
|---|
| Dar srdce - příběh s vůní zašlých časů |
|
| Tallijatemót - smrt Tallijina |
Už od rána duněly bubny celým městem a do každé chatrče zvěstovaly svým temným děsivým zvukem, že dnes, ano, právě dnes se koná veliká slavnost Tallijatemót. A potom když se setmělo a těžké vůně rozkvetlých stromů a opojných kadidel prosycovaly noc, shromáždil se lid na nádvoří Velikého zikkuratu. Všechny lesknoucí se oči se upíraly k jeho vrcholku, kde na velikém oltářním kameni ležela dívka. Temné černé vlasy padaly jako vodopády přes okraj kamene, její ruce a nohy byly připoutány okovy tak, aby se nemohla hnout. Nic se nedělo. Nižší kněží zpívali za doprovodu bubnů pomalé bručivé nápěvy posvátných písní.
Teprve když nastala úplná tma, kdy jedinými zářícími body byly hvězdy na nebi a vrcholek zikkuratu (měsíc nesvítil, protože byl v novu), tehdy teprve se nad dívkou objevil nejvyšší kněz. Od zlatých výšivek na jeho honosném zeleném rouchu a od zlaté masky slunečního božstva se odrážely tančící plameny zapálených loučí. Vyčkal až dozní zpěv a bubnování. Potom zvedl ruce k nebi a zvolal: "Slyš lide! Slyš a pamatuj! Toto je příběh o smrti Tallijy bat Réb, dcery deště. Toto je příběh o daru srdce."
Poté trochu ztišil svůj hlas, spustil ruce a pokračoval: "Tallija bat Réb, dcera deště byla půvabnější než den a její otec ji velmi miloval. Ona si však zamilovala Azruka, boha slunce, kterýž jí již po delší čas projevoval náklonnost. Měla však služebnou, jejíž jméno Chlad budiž na věky prokleto, která milovala svou paní více než jen láskou poddanou. Tato zlořečená tedy z čisté zášti namíchala silný jed, který vlila do číše vína, kterou nechala přinést Tallija pro Azruka, unaveného po dlouhém dni. Následky tohoto odporného činu se projevily záhy a Azrukův duch se odebral k Mót do podsvětí. Tallija však naříkala tak mnoho, že Mót, paní podsvětí, zjevila se náhle v jejím pokoji, aby se zeptala, jaká je příčina těch nářků. A vidouc, že Tallija Azruka skutečně miluje, nabídla jí, že jí jejího miláčka vrátí. Když se Tallija ptala, jak vysoká je cena, odvětila Mót: 'Dáš-li mi za něj do zástavy svou sílu, vrátím mu jeho sílu, dáš-li mi za něj do zástavy svou krásu, vrátím mu jeho krásu a dáš-li mi za něj do zástavy své srdce, vrátím ho i já jemu.' 'Vezmi si všechno,' odvětila Tallija, 'mou sílu, krásu i moje srdce.' A stalo se tak, jak řekla.
Mót jí vzala všechno a navrátila Azrukovi život. Ten se druhého dne probudil, jakoby nikdy nebyl mrtev a všechno byl jen sen. Tu však spatřil, že Tallija již není tak krásná jako dřív, že její síla zmizela a že nemá srdce, které by v ní rozněcovalo vášeň. I zatvrdil své nově nabyté srdce a odešel z Tallijina sídla, aby už se více nevrátil. Tallija ho však stále hluboce milovala, protože ztráta srdce nemohla změnit sílu skutečné lásky, která je součástí celého těla. Zůstala však sama.
Azruk ale sám nezůstal, začal se dvořit měsíční bohyni a zdálo se, že ona mu je nakloněna. O tom, co se stalo potom a proč před ním nyní utíká vypráví jiný příběh, který se přímo netýká Tallijiny smrti. V oněch dnech, kdy Azruk získával přízeň bohyně Měsíce, navštívila Mót Talliju. 'Vím, co se stalo,' řekla jí, 'a pokud budeš chtít, vrátím ti všechno to, co jsi mi dala za život zrádného Azruka a jemu tyto tvé dary odeberu.' a podala Talliji její srdce, které darovala, aby zachránila svého miláčka. Ta na něj pohlédla a hořce zaplakala. 'Ne,' odvětila pak tiše. Pak mrštila srdcem a to se roztříštilo o klenbu nebes. Krev se po ní rozstříkla a je tam dodnes. Je však vidět pouze večer a ráno, kdy nemá Azruk takovou moc, aby skryl svoji zradu.
Tak zemřela šlechetná Tallija bat Réb. Když se to dozvěděl její otec, zaplavil
svět slzami, vyplakanými pro milovanou dceru."
"Teď se dobře dívej, synku," poučovala chudobná žena svého maličkého chlapce. "Vidíš tu dýku, co drží kněz v ruce? Až ji bodne dívce do srdce, chvíli počká, až krev steče, k tomu určenými kanálky do támhle toho bazénku a smísí se se slanou vodou. Poté vyjme dívčino srdce a hodí jej do vzduch, jako to udělala Tallija bat Réb. Ten, kdo jej chytí, tomu se dostane božského požehnání a jeho úroda i jeho plodnost budou šestinásobné. Potom půjdeme k bazénku s tolik drahocennou vodou a každý ji nabereme do dlaně a vypijeme ji. A zapomeneme na všechna utrpení a bolesti." Matka doufala, že i její nejstarší syn, mladík na hranici dospělosti, bude schopen zapomenout. Bylo pro něj velmi těžké přijít na slavnost, která byla zároveň popravou jeho milované. Přesto tu však byl, protože není radno stavět se do cesty božským záměrům.
Nejvyšší kněz právě přezpívával závěrečný zpěv a nikdo z okolostojících se nevšiml, že přitom uvolnil dívčina pouta. "Běž," zašeptal, když skončil se zpěvem. "Utíkej za svou láskou a žij." Zvedl obsidiánovou dýku s dlouhou čepelí a ve chvíli, kdy se dívka zbavovala zbytků pout si ji bodl do srdce.
Rudá krev se vsakovala do zelené látky. Nikdo se ani nepohnul. Dokonce ani když začaly padat první zářící kapky vody. Teprve se sílícím deštěm začaly sílit i hlasy lidí na náměstí. Nechápali to, co se právě dělo... |
|
| Epilog |
| Jedině nejvyšší kněz totiž opravdu pochopil o čem skutečně je příběh Tallijy bat Réb. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Erendis', 23.04.2004 15:27.
| Názory čtenářů |
23.04.2004 15:40
 Erendis
|
avízka |
24.04.2004 09:11
Merle
|
erendis: nic jsem nezjistoval, tohle nahodou vim :) dnes jsem se o tehle povidce bavil s deithem, a zjistil jsem, ze jsem si konec spatne precetl... takze to konecne chapu :)) |
25.04.2004 23:46
Gekon
|
Dobrý večír ..
po precteni povidky a komentaru prispeji svou troskou do mlyna..
1) zikkurat je obecne stupnovita pyramida, ne nutna vazana na mezopotamii, videl jsem pouziti i ve spojeni s jihoamerickymi civilizacemi ..
2)obsidianove cepele byly spise beznym nastrojem nez obetnim, a to predevsim v jizni americe, o obsidianu v mezopotamii mi neni nic znamo.. a jako obetni zbrane byly pouzivany spise vyrobky ze zlata a drahych kovu ke zdruazneni obeti.. (jo, tehda se na to jeste dbalo, ne jak dneska, kdy si kazdy obetuje doma svy holuby ci slipky jen obycejnym nozem s parem svicek ze supermarketu)...
3)pribeh je to veru hezky, ale kdyz jsem se zamyslel, pak tento (byt mozna smysleny) svatek musel slavit jiz nekdy predim, nejaky cyklus tam musi byt .. proc se tedy nestala podobna situace uz nekdy predtim? nechce se mi verit, ze toto byla jedina obet-divka, ktera byla v dane dobe zalaskovana .. ci snad nikdo z predchozich veleknezu nepochopili podstatu pribehu, nebo snad dokonce dospel tento veleknez k pochopeni az nyni, po urcitem poctu obeti .. hmm.. asi sem se do toho moc ponotil, ale zajima me to ..
4) monoteismus nebyl snad az do stredoveku nikde .. kdyz pripomenu svatou trojci, ktera se z postupnych legend stredozemniho more dostala i do krestanstvi .. hmm? (vice viz treba nejaky uvahy k sandmanovi atp..)
|
30.08.2005 01:44
Mistle_ 
|
* |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|