Panák
Na dohled kostela Petra a Pavla
znám jedno místo, kde rozpraskal asfalt
do tvaru krunýře karbonské želvy.
Přišla jsem to místo najít –
na dohled kostelních věží,
jejichž podobnost ke kmenům karbonských stromů
nebyla, naštěstí,
nijak zvlášť nápadná.
To místo jsem zakrátko skutečně našla – –
nějaké dítě
načrtlo panáka přes krunýř želvy,
ležel tam, článkován, kříženec člověka s členovcem –
zmučená stvůra;
kontury rozpité deštěm.
...snožmo, pak roznožit,
křižovat panáka, počítat,
"na sedm" vyskočit z hlavy
a ukončit ten dětský rituál;
bylo to snadné.
"Na osm" proti mně žena –
byla mi podobná
až k pláči.
Řekla mi V Pompejích
jsou oblohy z pemzy a skleněné lázně –
tam bych chtěla být freskou
a pozvolna si matnět.
"Na osm" žena –
tak zoufale podobná
tvému
pláči.
____
Karbon je Vyšehrad
před jedním deštěm.
Je to kostel před poslední potopou.
Víc nevím nic –
ta představa moje není
____
Na dohled od věží kostela
kreslila neznámá žena mou postavu,
anebo sochu Šebastiána,
jenž si vylamoval šípy z žeber
a bolelo to mě?
Nevím, já skutečně
nevím.