Blaženka mě jednou vyprávěla takovou to příhodu.
Její pan vedoucí po ní chtěl aby zústala v práci déle a dokončila úkol který měl být rychle hotový. Blaženka nechtěla proto že jsme měly jít na setkání s našimi kolegy ze združení naší církevní obce. Ale pan vedoucí chtěl aby tam Blaženka zůstala a pracovala dlouho do večera. Pan vedoucí byl neoblomný a i když mu Blaženka říkala že musí jít na důležitou schúzi tak trval na svém. Blaženka nevěděla co má dělat. Bála se že když půjde domů a na schúzi že by mohla přijít o praci. A práce tady u nás je moc málo. Ale věděla že musí jít na schúzi protože náš kazatel je velmi přísný a kontroluje docházku vždycky u všech lidí ze združení. Ale protože Blaženka na schúzích vždycky dává dobrý pozor aby jí nic neuteklo tak si vzpoměla jak nám náš kazatel říkal že dobré slovo všechno spraví. Tak řekla panu vedoucímu že dnes půjde na schúzi ale že druhý den zůstane v práci přes noc aby vše dohonila aby pan vedoucí byl spokojen. Pan vedoucí řekl že tedy dobře že když Blaženka tam druhý den zůstane celou noc tak že může jít na schúzi. Tak jsme šli spolu na schúzi a bylo to moc krásné a potom jsme říkali kazateli jak se Blaženka objetovala aby mohla jít na schúzi a on nás pochválil že tak se to má dělat a že by si z ní ostatní měly vzít příklad. Druhý den potom šla Blaženka do práce a zůstala tam celou noc aby splnila úkol. Z práce se vrátila hrozně unavená a měla kruhy pod očima ale bylo na ní vidět že je šťastná protože to udělala pro dobrou věc. Takže s toho vidíte že když Blaženka byla k panu vedoucímu slušná a řekla mu dobré slovo aby ji nechal jít na schúzi že to pomohlo a ona na tu schúzi mohla jít a všichni byli spokojeni a šťastni i pan vedoucí že měl hotovou práci včas i mi s Blaženkou že jsme mohly jít na schúzi a i kazatel protože nás pochválil. Tak jak to říkala tady ta paní Diotima že bez dobrého slova není nic a to je pravda.