Sanctificetur nomen tuum odrolíš špínu mezi prsty nohou ve snaze zahodit s ní strach ze smrti?
Adveniat regnum tuum s rukama zkříženýma na prsou odlitkem Krista co přečkal třiatřicet aby vstoupil do nesmrtelnosti šedovlasý a v bačkorách
Fiat voluntas tua stačí jen nasednout a jet a proto se nedíváme jeden druhému do hadích očí se svislými zorničkami
Sicut in caelo et in terra tak i v meziprostorách vděčnosti z přijímání chlapců s kulatými tvářemi co jedí salát z červené řepy a posílají drobné přes hranice
Panem nostrum quotidianum da nobis hodie kdyby se zastavil v novoluní kolik vteřin by trvalo než by došla zpráva a pohled z druhého konce dorazil do vesmíru?
Et dimitte nobis debita nostra nevěřím nevěřím nevěřím máš důtky pod polštářem a
Sicut et nos dimittimus debitoribus nostris jako děd Vojtěch močil do otevřené rány po seknutí kosou budeme vestoje močit až přijde
Et ne nos inducas in tentationem vím že se budu smát o samotě následována nejistým pomžikáváním řas protože z některých věcí z některých prostě ne
Sed libera nos a malo ale ona přijde jak sekáči ve lněných košilích do polabských lánů jen bez uzlíčku s obědem když budem hodně milovat možná nám ještě dovolí poslední večeři Páně
Epilog
αμιν
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'Monty', 14.02.2007 09:53.
někdy se stane, že slova nezůstanou stát na prahu, prostě jdou dál, špatně se mi o tom mluví, protože každý má ty city a vjemy nějak nastavený a ......je to pěkný a moc, díky