(k)rok(y)…

jaro – kytky sněžen(k)y
bílý jak on sám
pod sněhem se choulí...

léto tak plný třešní
že cpem se jimi
až bo(b)ule za ušima...

a pak poslední list (o)pad
na podzim... i my
jak to barevný listí


sněhový vl(o)čky mám
v zimě před očima
a těším se na jaro...

...až kytky zas sněžen(k)y

Hana mne naučila umění hanihaiku... :o)