| Dílo #29140 | ||
|---|---|---|
| Autor: | Karel Marel se vrací | |
| Datum publikace: | 20.07.2006 17:08 | |
| Počet návštěv: | 1959 | |
| Počet názorů: | 37 | |
| Hodnocení: | 1 1 | |
| Patří do archívu: | <Soukromý> Andromeda: Andromedin náhrdelník | |
| Prolog | ||
|---|---|---|
| ||
| Výkřik do tmy | ||
| ||
| Epilog | ||
| ||
| Názory čtenářů | |
|---|---|
20.07.2006 17:25 Vích |
No blbost to je, ještě že to je krátký |
20.07.2006 18:12 Dominika |
je prostě VEDRO.....:) |
| 20.07.2006 18:35Mario Czerney |
Vích napsal(a): No blbost to je, ještě že to je krátký |
| 20.07.2006 18:51Repulsion |
Tomášovi se z úst vydral poslední výkřik do tmy... A z břicha se Tomášovi vydrala střeva. Dalo by se říci, že Tomášova střeva spatřila světlo světa, ale nespatřila nic, protože tam byla tma. Kromě toho nemají střeva oči. Takže ta střeva si jenom tak pleskla na zem. Zem byla studená. Střevům byla zima. Střeva se chtěla nasoukat zpátky do břicha. Ale střeva se sama do břicha nasoukat neumí. Tudíž tam musela zůstat ležet. Nebyl to hezký pohled. Naštěstí byla tma. Tomáš vrávoral. Jak tak vrávoral, šlápl do těch střev. Byl bos. Bylo to mazlavé, kluzké a slizké. Tomáš si uvědomil, že stojí ve vlastních střevech. Udělalo se mu nevolno. Poblil se. Poblil si vlastní střeva. Nebyl to hezký pohled. Naštěstí byla tma. Jak tak blil, poblil si Tomáš taky nohu. Pořád ještě stál v těch střevech. Uvědomil si, že si blije do střev. Uvědomil si, že poblitá střeva nebude asi dobrý nápad soukat zpátky. To by tak člověk mohl dostat zánět pobřišnice jen to fikne. Tomáš si uvědomil, že je v prekérní situaci. Kdo bude pokračovat? |
| 20.07.2006 19:23Vích |
Tomáš poslal Repulsionovi avízo, že je piča mandarinská a ať si vysere voko. |
20.07.2006 19:25 Andromeda |
"Zmrde, budeš mi kurvit ženskou? To máš za to!"...slyšel hluboký, plný, nenávistný hlas. A vtom mu to došlo! Tomáš píchal jednu vdanou paničku. Její manžílek se domákl, co a jak, zjistil si to a teď je tady. Pomsta! Tomáš si říkal: "Panebože, stálo mi to šoustání za to? Teď tady ve tmě bleju do vlastních střev, v hnusným zápachu, kterej se šíří na všechny strany...a je po mně!" Tomáš vzpomínal na její svůdnou zadnici, kterou mu vždycky nastrkovala a dělalo se mu nevolno.Tomáš si říkal: to mám za to. Sakra. Ta pomsta není zatraceně sladká. Tomáš si říkal, že je zatraceně smradlavá... Tomáš cítil, jak se pomalu a jistě blíží obsahům svých střev a zvratků, svážel se totiž k zemi.......když tu najednou nad ním cosi zazářilo, světlo se stávalo čím dál silnějším a silnějším.... Tomáš viděl, jak z toho světla vystupuje božská bytost. Tomáš slábl a ta bytost k němu začala promlouvat: Kdo bude pokračovat? :o) |
| 20.07.2006 19:33Protektor |
Repulsion napsal(a): Tomášova prékerka ve tmě. To je ale tristní smrt, pomyslil si. Až mě tu najdou, uvidí hromadu střev, jak nasráno od stáda koní. Zapotácel se, opřel se o zeď a rukama obtisknul krvavý šrám na bílé zdivo. Pomalu se sklonil, uchopil poblitý kousek střeva a snámahou ho začal soukat do rozdranžírované břišní dutiny.Tomášovi se z úst vydral poslední výkřik do tmy... A z břicha se Tomášovi vydrala střeva. Dalo by se říci, že Tomášova střeva spatřila světlo světa, ale nespatřila nic, protože tam byla tma. Kromě toho nemají střeva oči. Takže ta střeva si jenom tak pleskla na zem. Zem byla studená. Střevům byla zima. Střeva se chtěla nasoukat zpátky do břicha. Ale střeva se sama do břicha nasoukat neumí. Tudíž tam musela zůstat ležet. Nebyl to hezký pohled. Naštěstí byla tma. Tomáš vrávoral. Jak tak vrávoral, šlápl do těch střev. Byl bos. Bylo to mazlavé, kluzké a slizké. Tomáš si uvědomil, že stojí ve vlastních střevech. Udělalo se mu nevolno. Poblil se. Poblil si vlastní střeva. Nebyl to hezký pohled. Naštěstí byla tma. Jak tak blil, poblil si Tomáš taky nohu. Pořád ještě stál v těch střevech. Uvědomil si, že si blije do střev. Uvědomil si, že poblitá střeva nebude asi dobrý nápad soukat zpátky. To by tak člověk mohl dostat zánět pobřišnice jen to fikne. Tomáš si uvědomil, že je v prekérní situaci. Kdo bude pokračovat? Na čele mu vyskočili krůpěje potu. "Snad jsem začal ze správného konce," ucedil mezi zuby a pomalu pokračoval v sysifovské práci." Znovu začal blít. Jak kurva dědek na tý zabíjačce ty prasečí střeva rovnal?Nemohl si vzpomenout a začal znovu blít. Tomu se říká perpetum mobile. "Kde ste kdo?" zařval, zatímco se mu podařilo nasoukat tři decimetry střeva do břišní dutiny. Všude kolem byly zvratky, krev a hovna. Hovna ve tmě. Trvalo to všechno poměrně dlouho. Neustále koketoval s myšlenkou, jestli by nebylo lepší rozsvítit, neboť krvavá scenérie plná zvraků, krve, smradu a střev, by jistě byla efektnější a strašidelnější, než tápání ve tmě. Záhy zjistil, že se mu podařilo nahmatat apendix. "Skvělý, jsem na dobré cestě." Konečně se usmál. To bylo poprvé od okamžiku, co zjistil, že má střeva na podlaze. Muže, který ho sledoval ze tmavého kouta, si vůbec nevšimnul. ....Ujměte se štafety |
| 20.07.2006 19:39Andromeda |
NO, Protektore, jsem si to rozdali, a ten další, ať si vybere, ve kterým příběhu bude pokračovat, hihíí..... :o) |
| 20.07.2006 19:53Repulsion |
Protektor napsal(a): Onen muž se ocitl v tmavé místnosti zcela náhodou. Byl to Vlado Birke, který se vypravil do stánku na Hlavním nádraží koupit si točenou vanilkovou zmrzlinu. Najednou se mu před očima zatmělo a než se nadál, byl v té díře s Tomášem. Upíral oči do tmy, odkud k němu doléhalo hekání, vzdychání a zvláštní mlaskavé zvuky. Ničeho však neviděl. Jedno však věděl jistě - na vanilkovou zmrzlinu ho úplně přešla chuť.Muže, který ho sledoval ze tmavého kouta, si vůbec nevšimnul. .... |
| 20.07.2006 19:59Andromeda |
To mám za to, řekl si. Je to boží trest za to, že jsem nedostál svému předsevzetí držet dietu a podlehl tomu strašlivýmu vedru! Když já vanilkovou nejradši.....Kopeček se mu roztékal po ruce, zatímco přešlapoval ve smradlavém blátíčku.... |
| 20.07.2006 20:01Andromeda |
To mám za to, řekl si. Je to boží trest za to, že jsem nedostál svému předsevzetí držet dietu a podlehl tomu strašlivýmu vedru! Když já vanilkovou nejradši.....Kopeček se mu roztékal po ruce, zatímco přešlapoval ve smradlavém blátíčku.... Ten kanál fakt vypadal podezřele! Proč jenom jsem nedal na svůj dobrej zvyk nešlapat na kanálový mřížky? |
| 20.07.2006 20:12Andromeda |
Urvisu napsal(a): ******************************************Asociační textaření, no... Urví, když jseš bez inspirace, což v tomhle vedru není divu, tak nám tady neruš nit, ju? :op |
| 20.07.2006 21:06Andromeda |
Marylin popotáhla nudli, která se jí dělala od toho neustálého průvanu, co jí foukali pod sukni.....nikdo si neumí představit, co musí vydržet taková filmová hvězda! Nejenom, že jí neustále někdo zdržuje pitomejma prosbama o podpis, nejenom, že se nemůže nikam ani hnout.....nemá trochu soukromí...ale nejhorší je, že si není schopna zapamatovat ani jednu souvislou větu napoprvní...všechno se točí donekonečna pořád dokola! Tohle byl ale hustej den. Znechuceně si přitáhla řemínek na svých letních střevíčcích a balancujíc na elegantních podpatcích, našlápla na kanálovou mřížku.... :o) |
| 20.07.2006 21:45Andromeda |
To NEBYLA božská bytost....Tomáš si protřel pořádně oči, páchnoucí zvratky a střevním obsahem sebe sama....fuj.... ale ONA - bože - byla celá bílá a nádherné blonďaté vlasy jí povívaly v průvanu. Štíhlé nožky na podpatcích vynikaly nad nechutnou břečkou jako stvoly kopretin nad záplavou bahna z kanálu. Světlo reflektorů pronikalo shůry na její zářivý zjev anděla....umírám, nebo už jsem mrtvý? |
| 20.07.2006 22:06PaJaS |
Začal křičet, až to blonďatému zjevení zvedalo sukni. Místo pomocné ruky se však přihlouple culila a stahovala si sukni zpět. Tomáš to o chvilce vzdal a přistoupil blíže ke světlu. Šlo se mu zatraceně špatně - přece jenom smradlané bláto pod nohama a vyhřezlá střeva v levé ruce není ideální kombinace pro pochodové cvičení. Zaklesl prsty do příčky žebříku, který vedl vzhůru za světlem a pokusil se přitáhnout. |
| 20.07.2006 22:16Andromeda |
Začal pomalinku lézt a netušil ani, zdali omdlévá, nebo umírá....bílé světlo se mu prodíralo skrze přivřená víčka až do vnitřka jeho JÁ...zdálo se mu to všechno, nebo právě prostupuje svým ezoterickým vnitřkem do jiných dimenzí? Světlo bylo laskavé a prostupovalo vším kolem do oslnivého jasu...cítil, jak se mu ulevuje a jak miluje všechno kolem sebe. Před očima mu začaly defilovat všechny okamžiky jeho pohnutého života. Kadeře jeho milované ženy, povívající ve větříku, když ji sledoval postranním pohledem na jejich první schůzce...viděl narození svého synka a cítil jeho nevinnou miminčí vůni... první den ve školce... návštěvy jeho ženy v diagnostickém ústavu, spouštění její rakve do hrobu, vonícího čerstvě vykopanou hlínou...a to, jak prvně potkal svou nynější milenku..... |
| 20.07.2006 22:23PaJaS |
Pomalu postupoval vzhůru a před očima se mu andělská postava měnila na Annu - svou současnou milenku. Snažil se na ní zavolat, ale její vyděšený pohled ho od toho odradil. Vtom se vedle ní objevil ten bídák - její manžel. |
| 20.07.2006 22:28Andromeda |
Ani nemohl uvěřit tomu, že se dokázal vysoukat z toho zatracenýho kanálu ven. Začalo pomalu mrholit. Jemný déšť z něho smýval zápach a špínu. Měl tak velkou ztrátu krve, že už ani necítil bolest, neboť byl téměř v bezvědomí. V hlavě mu zněla melodie Z NOVÉHO SVĚTA....Viděl rej fantastických masek karnevalu ve zlatistému oparu jemných paprsků...jakýsi muž v benátské masce sváděl Kolombínu v nadýchané sukni...vše se slévalo do jednoho barevného kaleidoskopu.... |
| 20.07.2006 22:38PaJaS |
... až omdlel. Když otevřel oči, barevný kaleidoskop se změnil v bílá světla operačního sálu a nad Tomášem se skláněla zakuklená postava. Tomáš doktory neznal, ale tento mu byl povědomý - ty oči, ty výsměšné oči už někde viděl. Ano - naposledy nad kanálem. Chtěl vyskočit, zařvat na toho zvrhlého mučitele, vrazit mu skalpel do ucha - místo toho mu někdo přitiskl masku na obličej. "Sladké sny," pronesl "chirurg" a vzal do ruky skalpel. To už ale Tomáš neviděl, protože se propadal do bezesného spánku. |
| 20.07.2006 22:46Andromeda |
Až po několika měsících po operaci to pochopil. Bylo to tehdy, kdy se vydal na jednu ze svých prvních procházek....bylo to na jaře a pozdní sníh roztával.......nechutná břečka....ale na větvích už začínaly rašit pupeny.. Byl ještě slabý a sotva šel, takže si nebyl jistý, jestli se mu to zdá, anebo ne....když uviděl tu zář nad skupinkou jív. Záře se pomalu pohybovala a ostře prosvítala přes kontury větví! Cítil nesmírnou touhu jít k té záři a odevzdat se jí. Nešlo to prostě ovládnout....tak šel, spíš se prodíral mezi ostrůvky loňské vybledlé trávy....a přicházel k poznání, že tohle už tu bylo mnohokrát...vždycky stejné! Záře a potom...a potom.....ty postavičky z ní vystupující, jen zdánlivě podobné lidem.......A vtom na to přišel.....při té operaci mu ten Ďábel musel implantoval něco, nějaký čip, aby se mu pomstil dokonale a beze zbytku. Ten čip ho naváděl k cizí vesmírné lodi! |
| [ > ] [ >> ] | |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|