Modlitba

Na vrchol nejvyššího štítu
nech vystoupit mě prosím, Pane
pod sebou nechat realitu,
myšlenky svoje, neustlané,
pak cokoliv se se mnou stane,
opřena pevně, o tu horu,
tam potom snad, až západ vzplane
poprosit tiše o pokoru.

V horku a dusnu žhavých pouští
spočítat zrnka nekonečná,
tam, kde se slabost neodpouští
a kde naděje není věčná
když horizonty nekonečna
se se mnou zcela světa zprostí
za Tvoje slova chci být vděčná
pouč mě prosím, o skromnosti

V té džungli tmavé, u pramene
neznámé, zabahněné řeky  
najít, vtesané do kamene
pravdy, co přetrvají věky.
Rozumět těm, co za převleky
podle toho kam vítr vane
diamant mění v kámen měkký..
Nauč mě poznat, prosím, Pane

Do duší bližních, kolem sebe
do jejich radostí i bolů
tam, kde to hřeje však i zebe
ne na povrchu, až tam dolů,
tam chtěla bych já dostat školu
všech zdrojů pravd ale i  klamu,
zrod hříšníků i apoštolů

A tak snad poznat sebe samu