dávno byl konec listopadu
a mezi kmeny stromů v sadu prodírají se větry snáz pod tíhou sněhu větve klesly a na sklo oken v noci kreslí studené bílé květy mráz odněkud přišla zimní ticha
asi jak země méně dýchá pomaleji se otáčí čím dřív je tma a čím víc zebe víc tich mi vlétá dovnitř sebe jak bílá chmýří z bodláčí když nejde spát tak s těmi tichy probírám dávno prošlé hříchy a čtu jim slova z moudrých knih nemohu ale nikde říci kam zamykám si na petlici nejtišší ze svých zimních tich
|