na písčité pláži u moře     obdivoval jsem oceán
tu nekonečnost a zpěněné vlny     rozbíjely
slanou vodu až do mých dioptrií
byl jsem tam na břehu sám

to nahoře oslnivé bylo už téměř na odchodu a přesto hřálo
je to už dlouho     vrátil jsem se
vítr hladil jako kdysi a písek     já ho nechtěl
měl ho všude 

za sebou někde vzadu
uslyšel jsem dívčí hlas a smích
ač nerad     váhavě otočil se
zářivý úsměv     ústa z marmelády
útlý pas široká ramena a na nich tmavé vlasy
a oči jakoby z čokolády
kolem sukně tančil pes
a mířili ke mně jako bychom se znali
zastavili se několik kroků ode mne
ale pak znenadání ty dlouhé vlasy té mladé dámy
přede mnou nechaly si šaty a zůstaly

nahé

tak přirozeně
že jsem se ani nestyděl 
a rozběhly se do vln
ale pes po mně skákal a vesele si štěkal
jako by za ní nechtěl
jako by ji ani neviděl
když pochopila že ji neposlechne
a hraje si     s tím cizím chlapem ošklivým
přestala ho volat     pozvala mne
abych si šel s ní zaplavat
moc se mi nechtělo ale proč ne
s chlupáčem uštěkaným do vln
taky jen tak
ale s hodinkami

a zástupy vln do nás se šuměním bily
a my dováděli stříkání vody a štěkot a smích
později spolu si vyprávěli
seděli na písku
(smetáček dřímal)
ona jen náušnice a já ručičky
(ach ten čas tak najednou letěl)
a gesty
jsme si pomáhali
když chyběla slova
selhával hlas
a už se smrákalo
a už vám
víc
nepovím

jen snad
jako vzdáleně     problesklo mi
kdybys to tak byla ty
na pláži hledal jsem
co vlny nechaly tu
a také našel mušli černomodrou
a v ní     snad to byly vlasy blonďatý