zakleli hejkala do černých strání do trnek svařených do ostružiní těžko ho překročit zatne se zraní najednou mi zadní předběhly přední skoulela jsem se v cizím klubku do úvozu a cesta ukřičená je druhá tvář na nebi první mi mlčí tu pokrývá jíní a ta cesta
abych si zapamatovala nový rytmus okovali mi tlapy lehla jsem si a přemýšlím kde se tu vzala dlažba
na jedné straně ji prorůstá tráva a na druhé v jeden kámen srůstá ať vyju jak vyju ten měsíc na obloze mlčí dál a toho druhého se ptát nebudu nevěřím hejkalům na pohádky |