Hlavně vám chci vyřídit poselství jednoho řeckýho poutníka

   Jak už jsem vám tady povídala ve stručnosti, vydala jsem se na potulku světem. Nejdřív moravským, tam kde jsem prožila dětství s rohlíkama a Simone de Bovoir na verandě u babičky, se štamprletem slivovice, chalany a prvním cígem v pěti ve slovácké dědině. Jo byl to skutečnej ráj. Moravu fakt miluju. A pak jako hodně velká holka už pošramocená životem jsem se začala rozpínat světem dál a dál až jsem padla na moravský vinice zakončený rozervanýma horama zvanýma Olymp. Našla jsem svůj druhej domov kam občas zabloudím na potulku a za romantickou láskou a horama. Už je to takovej rituál, nejdřív projdu moravský vinice a pak ty řecký a tabákový a bavlníkový pole a dám si ouzo a cypuro a cígo a nechám si povídat příběhy ... to je moje. Tak sem se zas toulala onou rozervanou soutěskou olympskou ve stopách řeckejch partyzánů kolem monastýru svatýho Dionýza a pramene, kterej Řekové celej vychlastaj a dole zůstává jen vyschlý koryto řeky.
Tak tam jsem padla na zajímavýho chlapíka. Na úplně pustým místě prodával nějaký příšerný reprodukce Alp, ale hlavně dal řeč se všemi, kteří šli kolem. Už se stmívalo hledala jsem nějaký dobrý místo, kde bych mohla přežít noc, tu noc, která je mezi skalama s hvězdama nad hlavou tak krásná. Kostas pocházel z hor na severu Makedonie -
osmahlej šlachovitej padesátník povídal a nezastavil se, asi mu nikdo přede mnou nenaslouchal, jeho teoriím, ke kterým došel na své pouti světem. A že ho prošel notný kus včetně Pákistánu, Afghánistánu, Indie ... zplodil tři syny a dvě dcery a asi ještě dost dalších dětí , ty ale prej s matkama odešly do cizích zemí. Nejdýl žil s pannou z Malajsie (panna byla ale jen na začátku, ale prej se pak bála s ním spát, protože se v jedné hloupé knize dočet, že se má panna odblanit rychle, že to je ale mylná teorie - má se to udělat pomalu a s citem). Ale už dost keců a k jádru pudla - jde o jeho vzkaz - poselství pro lidi. Putoval světem, četl filozofy - sám filozof a celou dobu přemítal, proč žijeme, proč spolu nemůže muž a žena žít v klidu, proč se svět řítí tam, kam se řítí. Putoval čtyřicet let a došel k tomuto závěru.  Nad Zemí se ve směru hodinových ručiček točí systém podobnej černým hvězdám, shluky zla, kterej nazýval dží (G). Je jich prý víc než milión, znají naše jazyky, zvyky a systematicky ničí lidi a zvířata. To oni využívaj náboženství, politiku, vymysleli křesťanství a Ježíše, vedou nás k dobré vůli. Jen proto, aby se k nám snáz přiblížili a mohli nás ničit. Záměrně vzbuzujou v lidech agresivitu až šílenství. Ti nejcitlivější pak zešílejí nejdřív. Jednou docílej toho, že lidi i zvířata vyhynou a na Zemi bude jen horká láva. Ale nemáme se ničeho obávat. Za čtvrtým nebem, kam dohlídnem, když se budeme soustředěně dívat do středu nejbližší jasné hvězdy, se nachází La - dobré světlo velikosti fotbalového míče. La je zdrojem dobra. U něj se jednou ocitnem v podobě diamantů a budeme tam šťastně žít. Budeme jen jíst, milovat se a plodit. Kostas tam zplodí čtyřista dcer. A pokud chceme od sebe odvracet zlo agresi a šílenství a vůbec oddálit zánik Země a zahnat zlo, nepomůže nám k tomu žádné náboženství, žádná dobrá vůle. Jediné co zahání zlo, je chodit v kruzích podle intuice a prostoru, malých nebo velkých, ale vždy proti otáčení systému Dží. Chodit PROTI SMĚRU hodinových ručiček. I mně to dělá dobře - věřte mi. Čím víc kruhů, tím líp! Tak to je všechno. To je Kostovo poselství lidstvu. Noc jsme přečkali v soutěsce ve vyschlým korytě. Kostas mě něžně líbal, měsíc v ouplňku svítil jako blázen, a tak mi najednou přišlo že už jsme možná diamanty u La.
finíto