kelímek od jogurtu letmo pohozený a kolem něho tisíce mravenců plnících svou funkci sběračů a začala třetí světová raněné odnášejí a v nosítka je noří pomocí tykadel.
ani zpěv ptáků v provoněném lese nezvedne mi náladu přímočarost a z čela vzteky setřepávám pavučinu života a smrti jehličí bodlo mne někam do těla a pálí to a bolí jako tvá dlaň
a už si ani nevzpomínám kdy jsem byla tak nějak doopravdy šťastná a bezstarostnost utírám z čela vlhkým kapesníkem co setřela jsem s ním včera tvou radost a rozmázla ji na skla brýlí dnes ráno a pro oči nyní nevidím
a kouřit v autě jsi mi zakázal gestem nevyřčeným ale jasným jako mé oči a touha mne nyčí jak jen může ona a láska se ztratila společně s mravenci co dokončili sanaci kelímku a chystají útok na vosí království chudinky
a nemám zapotřebí být s tebou když chci už několik měsíců být s někým a chce se mi kouřit v autě v posteli všude a nenechám si bránit svobodu když zvládám bránit si ji sama a jako málokdo se za ní nestydím
Yenn, random: Taky jsem ho neudělala. Ale u kategorie Výkřik se podle mě umění nachází až ve druhém plánu, ne-li ve třetím - po terapii a hledání souznění/pochopení.